Seznamka
Ministr kultury Daniel Herman
Autor: Ministerstvo kultury
Co se vaší straně podařilo za uplynulé čtyři roky ve vládě prosadit?
Podařilo se nám prosadit mnoho z našeho programu, asi 82 %. Především daňové zvýhodnění rodin, zvedli jsme téma sociálního bydlení a zajišťování seniorů a mladých rodin – lidí, kteří by mohli být znevýhodňování kvůli svému sociálnímu postavení. Hodně jsme akcentovali téma kvality potravin – aby nebyly dva druhy potravin, tedy jiná kvalita v bývalých postkomunistických zemích a v západních státech. Podařilo se nám značně navýšit finance na vědu a výzkum. Co se týče mého rezortu, zde se zvýšil rozpočet o 45 % a platy se zvedly o 35 %. Výrazně se posílily prostředky pro památkovou péči i živé umění. Dále je třeba zdůraznit, že v zahraniční politice jsme zabránili výkyvu rusko-čínským směrem, drželi jsme lidskoprávní principy, které musí být součástí české zahraniční politiky i nadále.
Co se naopak nepodařilo dotáhnout, jaké máte „domácí úkoly“?
Nepodařilo se nám výrazně prosadit principy sociálně-tržního hospodářství, což pokládáme za naprosto zásadní prvek křesťanskodemokratické politiky. V situaci, kdy jsme byli juniorní součástí koalice a neměli jsme přímý vliv například na ministerstvo průmyslu a obchodu nebo ministerstvo zahraničí, nemohli jsme ovlivnit některé zákony z této oblasti. Ze stejného důvodu jsme neměli možnost zlepšit sféru vzdělávání, spadající pod ministerstvo školství, což pokládáme za jedno z klíčových témat. Ať už se jedná o otázku inkluze nebo otázku etické výchovy, ministerstvo školství zde má značné rezervy a my jsem se nemohli výrazněji podílet na vytváření koncepcí v této oblasti, kde vidíme velké deficity. Z vládní i poslanecké úrovně jsme se snažili ovlivňovat zahraniční politiku, ale kdybychom měli tuto politiku ve své kompetenci, byla by orientace prodemokratická, proevropská, proeuroatlantická výraznější.
Jak si představujete rozvíjení kooperativního modelu vztahů mezi státem a církvemi poté, co bylo dosaženo majetkového vyrovnání – ať už se to týká kaplanů v armádě, ve věznicích či nemocnicích, církevních škol, zdravotnických zařízení, charit, diakonií atp.?
Co se týká ministerstva kultury, to kooperační model mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi vidí především v oblasti památkové péče, protože přes 40 % památkových objektů jsou památky sakrálního charakteru. Zde spolupráce probíhá velmi dobře, protože dotační tituly ministerstva kultury nerozlišují vlastnictví památkové budovy – ať už je vlastníkem soukromá osoba, církev, stát či obec. Jde jen o to, zda daný objekt spadá do určité kategorie památkové ochrany, nebo ne. Podle toho může požádat o dotaci. Co se týče ostatních jmenovaných rezortů – školství, spravedlnosti, obrany, sociálních věci, zdravotnictví, do toho samozřejmě ministerstvo kultury může vstupovat jen velmi okrajově. Ale i zde by měl být kooperační model dobrým vodítkem formy budoucí spolupráci, protože církve a náboženské společnosti i na tomto poli odvádějí velmi dobrou práci. Pokud si pamatuji, je u nás více než tři sta církevních škol, velmi dobře funguje spolupráce v rámci vězeňské služby – dokonce v Praze máme věznici, kterou spravují sestry Kongregace sv. Jana Boromejského. Je zde i celá řada nemocnic i zařízení hospicové péče, takže platformy kooperace jsou široké a je třeba tímto způsobem jít i dál.
KDU-ČSL je někdy chápána jako strana pro věřící, pro lidi, kteří chodí do kostela. Co by podle vás měla tato strana dělat, aby oslovila širší spektrum voličů?
KDU-ČSL je strana hodnotově jasně zakotvená, vychází z křesťanskodemokratického politického programu. Je tedy orientovaná na lidi, kteří chtějí právě toto hodnotové zakotvení. Není konfesně orientovaná na tu či onu křesťanskou tradici, ale tradice vycházející z judeokřesťanského filosofického a teologického základu je jednoznačná, je ostatně zakotvená v samotném názvu strany.
Jaké priority má lidová strana pro příští volební období?
Snažíme se především o zodpovědný přístup ke společnosti, podporu rodiny, podporu sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva. Dále nám jde o podporu vzdělání a posilování evropských a euroatlantických vazeb v oblasti zahraniční politiky.
Nedávno kardinál Dominik Duka použil v kázání termín „demokracie bez přívlastků“. Jak se jako politik na toto označení díváte, jste stoupencem demokracie bez přívlastků, nebo liberální demokracie?
Upřímně řečeno jsem se s tímto termínem nesetkal. Nevím, co jím pan kardinál myslel. Demokracie buď je, nebo není. Jistěže demokracie nemůže být zaměňována s anarchií. Demokracie je vláda většiny, která ovšem musí také respektovat práva menšin a chránit je. Buď je pro každého, nebo není. Nelze selektovat. Nevím, jak to bylo myšleno, neměl jsem možnost s panem kardinálem hovořit, a proto jsem se více studiem tohoto termínu nezabýval.
Jak vnímáte současného papeže Františka?
Vnímám ho jako jednu z výrazných osobností současného duchovního světa. Je to člověk, který se nebojí otevírat určitá témata a dělat určité kroky, které v jeho vlastním prostředí nemusí být populární a jednoduché. Je to uvěřitelný člověk, u něhož vnímám výraznou rezonanci mezi jeho slovem a jeho životem. To samo už je vysokou přidanou hodnotou, protože člověk v roli duchovního vůdce by měl být především svědkem toho, v co věří, a pak teprve učitelem, jemuž je možno naslouchat a respektovat ho. A podle mého názoru papež František toto splňuje.
Jak se vám dařilo skloubit ministerskou funkci s duchovním životem?
Duchovní život je součást jakéhokoli způsobu života, který člověk vede. Jsem přesvědčen, že duchovní prvek by měl prostupovat vše, co děláme, pokud si vůbec tento prvek uvědomujeme. Svoji práci na ministerstvu jsem vnímal jako službu, jak to v sobě z latinského základu ministrare – sloužit - nese už samo toto označení. Bez duchovního prvku bych si nedovedl představit svůj život v žádné podobě – ani ve své předchozí službě, ani ve službě ministra, ani v jakékoli budoucí službě. To je integrální součást mého života. A jedině symbiózu mezi horizontálním a vertikálním prvkem chápu jako plnohodnotný lidský život. Ohromná dynamika vnějšího světa, ve kterém žijeme, je kompenzovatelná vnitřní stabilitou a pokojem. A v tomto smyslu je duchovní prvek pro mne osobně velmi zásadní.
Jak to konkrétně prožíváte?
Je to samozřejmě otázka modlitby, komunikace se světem ducha, s Bohem, která probíhá v mnoha chvílích, i třeba při různých důležitých rozhodováních či rozhodovacích procesech, kde nemám možnost konzultace s nějakým člověkem, ale pouze se svým svědomím a tam o tuto asistenci ducha žádám. Je to možnost účasti na různých obřadech, například na zajímavých poutních místech. Je to i příležitost k obohacování také jinými duchovními tradicemi. Třeba při mých zahraničních cestách si uvědomuji, že když lidé dobré vůle respektují pravidla své tradice, tak se setkávají, ne rozcházejí. Mám na mysli třeba buddhistické prostředí, měl jsem možnost letos dvakrát navštívit Japonsko a jednou himálajské království Bhútán, země s výraznou buddhistickou tradicí. Při rozhovorech s lidmi, kteří jsou těmito tradicemi hodně silně ovlivněni, jsem si to uvědomoval.
Pochopil jsem papeže Jana Pavla II., který zval představitele velkých duchovních tradic na setkání, třeba do Assisi, aby spolu byli, aby se spolu modlili nebo duchovní energii sčítali. V duchovní sféře je velká síla a jsem vděčný ve vší pokoře za to, že o existenci této síly alespoň něco tuším.
Poznámka redakce:
Snažíme se pro naše čtenáře připravit informativní rozhovory s představiteli demokratických stran, které mají podle průzkumů dlouhodobě nejvyšší preference - ANO, ČSSD a ODS. Redakce minulý týden oslovila telefonicky i písemně jejich tiskové mluvčí. Pokud nám to bude umožněno, přineseme rozhovory i s představiteli zmíněných stran.
