Seznamka
Rick Thomas
Autor: rickthomas.net
Prostředí duchovního života a křesťanských komunit (ostatně zřejmě všech náboženských komunit) může být někdy dost neproniknutelnou džunglí, kde mohou číhat různá rizika. Každé lidské společenství, ať je jeho cílem pronásledování zločinců, výroba automobilů nebo výuka cizích jazyků, sestává z omylných lidských bytostí, které narážejí na své hranice, pokud jde o vědomí a sebevědomí. A všude může dojít k tomu, že „ti nahoře“, mohou zneužít „ty uprostřed“ i „ty dole“. Společenství s duchovním cílem pak mohou řešit problém duchovního zneužívání. K němu dochází tehdy, když někdo manipuluje jinou osobou, aby dosáhl nějakého cíle. Tématem se v článku „Osm znaků duchovního zneužití“ na svých stránkách zabývá autor Rick Thomas.
Osobní život Ricka Thomase
Jen na okraj, tento člověk má zajímavou biografii. Jeho otec byl alkoholik, který se ve svých dvaačtyřiceti letech upil k smrti. Ve dvanácti kradl v obchodech, pil alkohol a kouřil trávu. O tři roky později skončil ve vězení, stejně jako oba jeho bratři. Ti byli později oba zavražděni. Ve vězení se Rick rozhodl, že se svým životem musí něco udělat. Oženil se, měl dvě děti a začal studovat. Nebylo to ovšem ještě náboženské obrácení. „Ačkoliv sebe-reforma byla úspěšná, nebyla uspokojující.“ Něco mu stále chybělo. Pak objevil křesťanství a zapojil se do života komunity, čímž by to mohlo skončit jako běžný příběh o obrácení, snad s tou výjimkou, že ke změně života došlo vlastně ještě předtím. Pak ho ale v životě postihla rány, opustila ho manželka a odešla i s dětmi a on se – podle svých slov – změnil na devět let v duševní i fyzickou trosku. Je to skoro jako podle příručky pro hollywoodské scénáristy, kde se doporučuje nechat hlavního hrdinu ještě na počátku poslední čtvrtiny, když už se zdá, že je všechno ok, prožít to „nejhorší z nejhoršího. (Kosmická příšera už je přemožena, čekáme závěrečné titulky a najednou jedno chapadlo té potvory ožije a dělá nepěkné věci s ještě větší vehemencí dál.)
Rick Thomas procházel temnotou, ve které se zabýval čtením Bible, zvláště příběhu Joba. Odhaloval, že utrpení bylo pro něj darem, aby mohl pracovat pro ty, kdo jsou také zranění, ve zmatku a potýkají se s obtížemi.
Tolik o autorovi, který, krom studia teologie a poradenství, má také praktickou školu vlastního života.
Thomas připomíná, že o zneužívání se mluví většinou v souvislosti se zneužíváním sexuálním, ale ani tady nejde pouze o fyzické záležitosti. Není možné někoho sexuálně zneužít, aniž by se to nějak dotklo jeho nitra. Mívá to za následek také poškození duše, ovlivňuje to, jak člověk smýšlí. Cílem duchovní manipulace je, aby objekt manipulační snahy uvěřil lžím. To nakonec poškodí vztah k Bohu, bližním a k sobě samotnému. Následkem je vnitřní temnota, deprese a zoufalství, což vede ke sklíčenosti a někdy také k sebevraždě a nepředvídatelnému chování. Dochází ke stažení se ze společnosti nebo skupiny na základě strachu, mohou se objevit pokusy zmenšit své trápení pomocí alkoholu nebo léků.
Duchovní manipulace
Kde k duchovní manipulaci dochází nejčastěji? Je to tam, kde někdo vystupuje jako autorita a prohlašuje sám o sobě, že má k tomu oprávnění od Boha, popřípadě se za autoritu sám prohlásí. Velmi často k duchovnímu zneužití dochází manželstvích, v místních církvích a stejně tak se to může stát v pracovním prostředí.
Podíváme-li se na církevní prostředí, je samozřejmé že křesťan, jak o tom hovoří apoštol Pavel, je vyzýván k tomu, aby následoval jiné křesťany. „Naše kultura to někdy nazývá mentalitou stáda, zatímco křesťané tomu říkají biblická moudrost a pokora.“ Člověk není nějakým nezávislým božstvem, ale následuje Boha a další lidi, kteří mají vystupovat jako jeho služebníci. Tak to vidíme ve Starém i Novém zákoně. Bůh vyzvedává ze svého lidu některé osoby, aby ho vedly. Až potud je to dobré. Problém nastává tehdy, když někdo z těchto vůdců zapomene na povolání, které je mu dáno Bohem. Jak se připomíná v Listu Jakubově, ti, kteří učí, budou posuzování přísněji.
Když je řeč o různých negativech, Rick Thomas varuje před tím, aby – když se někdo zabývá zneužíváním duchovní moci ve vlastní komunitě – tím zbytečně nedal munici těm, kteří jsou vůči ní nepřátelští. (K tomu můžeme dodat, že to je koneckonců dost patrné na případech pohlavního zneužívání, které jsou věčným tématem pro média, která už nerozlišují mezi předsudky, zvláštností jednotlivých případů a běžnou realitou.)
Znaky duchovního zneužívání
Podle autora je osm znaků duchovního zneužívání.
První bod – napadá vás otázka, že někdo provádí duchovní zneužívání? To by mohlo být první znamení. Je třeba tady myslet na Ježíše. Nikdo, kdo měl zdravý rozum, si o něm nekladl tuto otázku. Pokud vidíte pastýře a máte jakýsi obecný pocit znepokojení ohledně jeho osoby, musíte tuto skutečnost prozkoumat. Nejprve ve své mysli, pak s Bohem, vaším partnerem nebo s blízkou důvěrnou osobou. Myšlenky je třeba aspoň na začátku držet na uzdě. Pokud máte pravdu, bude to všechno časem zřejmé, ale pokud ne, nechcete přece poškodit pověst člověka nebo odradit ostatní.
Druhý bod – deleguje ten člověk různé činnosti? Zneužívající pastýři jsou obvykle „kontrolory“. Rádi detailně spravují své organizace a lidi. Podle nich existuje jeden způsob, jak dělat věci a tím je ta jeho cesta. Nenajdete tu moc biblické svobody, která by se promítla do rozmanitosti v Kristově těle. Alternativní názory nejsou podporovány ani oslavovány.
Třetí bod – klonuje vůdce? Kromě jeho pečlivé kontroly toho, jak funguje církev, budete také cítit, že jediní, kdo mohou něco dělat, jsou ti, kteří ho následují. Tady se dá vzpomenout na Hitlera. Hitler věřil v nadpřirozenou prozřetelnost a prokazoval podporu pouze těm, kteří s ním šli věrně po jeho cestě. Museli provádět jeho politiku a používat jeho metody. Duchovní zneužívatel si "otestuje" své kandidáty, obvykle mimobiblickými pokyny. Jeho pokyny. Lidé protěžovaní v jeho systému budou smýšlet a chovat se podobně jako on. Jsou to pěšáci, kteří nenaruší systém. Jeho systém. Takoví lidé vám neodpoví na otázku, pokud se sami neujistí u vedení, jak se věci mají. Duch Boží a jeho Slovo už nevedou církev.
Bod čtvrtý – „klonuje?“ Pastýř tohoto typu má sklon klonovat lidi k obrazu svému. To má za následek „replikaci vůdců“ a časem si lze povšimnout nedostatku rozmanitosti v místní církvi. Členové tam budou vytvářet svůj jazyk, způsoby a zvyky, které se líbí vůdci. Postřehnou to především lidé, kteří do takového společenství přijdou z venku. Jim se budou tamní zvyklosti jevit jako kult. (Kult zřejmě v americkém slova smyslu, kde toto slovo označuje různé zhoubné sekty.)
Pátý bod – jak se cítíte? Pokud nejste v blízkosti svého pastýře, cítíte se méně chráněni? Jedním z nejsilnějších rysů pastýře je jeho schopnost „budovat“ další osobu, zatímco on sám se zlidšťuje. „Cítíte se povzneseni a svobodní být tou osobou, jako kterou vás Bůh povolává, nebo jste opatrnější ohledně svých slov a činů, když jste v jeho blízkosti? Vzpomeňme si znovu na Hitlera.“ V přítomnosti Hitlera by si člověk dával pozor na svá slova a činy. V přítomnosti Ježíše by se cítil uvolněný a svobodný být sám sebou. Smí udělat chybu. To si ovšem lidé v Hitlerově přítomnosti nemohli dovolit.
Bod šestý – máte svobodu mluvit? Můžete mu říct, na co myslíte? Při modlitbě člověk může říci, co chce a nemusí se bát následků. Máte pocit, že se s ním můžete podělit o své obavy, bez ohledu na to, co by to mohlo být? Můžete s ním nesouhlasit? Smíte zastávat odlišné názory, pokud nejsou v rozporu s Biblí? Je ochoten změnit názor, když uvidí moudrost a hodnotu vašich příspěvků?
Bod sedmý – je to ignorant? První list Timoteovi varuje před čerstvými konvertity. Pastýř jím ani nemusí být, ale může se tak chovat. Je to dáno tím, že se do své pozice dostane díky svým ambicím, vzdělání a charismatu vést a církev zrovna hledá nějakého člověka, ale jeho charakter není na prvním místě požadavků, které se posuzují. Je snazší člověku nedat pověření k určité službě, než ho později odstranit.
Osmý bod – je pokorný? „Vytvořil prostředí pro osobní růst a budování vztahů? Služební vůdci vytvářejí prostředí milosti, kde ti, kterým slouží, mohou růst a zrají do jedinečných lidí podobných Kristu, jak je jimi Bůh povolal být.“
To, co tu padlo o církevním prostředí, se týká stejně tak partnerských vztahů. I tam se lze ptát, zda partner smí s někým sdílet své obavy, nebo mu v tom brání nezralost jeho protějšku. A tak bychom mohli pokračovat.
Tyto postřehy pocházejí zjevně z prostředí americké protestantské kultury. Bylo by možné k tomu přidat i některé další detaily, třeba jak se projevuje manipulace a vůdcovský styl v církvích, které své pastýře označují za vysvěcené a tedy za osoby vyňaté z profánního celku lidských bytostí a ti jsou příslušníky tohoto stavu bez ohledu na své kvality až do smrti. Stejně tak by bylo možné hovořit o tom, jak vnější znaky a symboly, rituály, tituly a odlišný oděv i mimo prostředí liturgie dávají někomu pocit převahy nad „laickým lidem“. Pocit, že někdo náleží ke kněžské kastě, může být opojný. (Jako příslušník této kasty o tom snad taky trochu něco vím.)
Matouš ve 20. kapitole píše: „Ježíš si je zavolal a řekl: ‚Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem.‘“
Zní to hodně optimisticky: „Mezi vámi tomu tak nebude.“ Ale není všem dnům konec a křesťanství je mimo jiné optimistická víra.
