„Pane faráři, co říkáte na to stěhování národů?“

Marek Ryšánek
Autor: archiv autora

Tak byl jsem dotázán na jedné pastorační návštěvě. Nebylo to poprvé. Stejně jako v ostatních případech jsem odpověděl: „ Je to problém. Ovšem největší problém je hysterie, která kolem toho vládne, a jak je toto téma zneužíváno.“

Musel jsem o tom hodně přemýšlet poté, co jsem v roce 2016 na podzim - spolu s kolegy a lidmi z dalších církví - navštívil Essen. S evangelíky z Essenu má naše brněnská diecéze CČSH družbu. Krátce před odjezdem jsem zaslechl v televizi, že v České republice bylo tehdy 500 uprchlíků. A na jednoho uprchlíka v té době připadalo osm kandidátů stran a hnutí pro senátní a krajské volby, kteří chtějí bojovat proti migrantům. Když jsme přijeli do Essenu, navštívili jsme místa, kde s uprchlíky pracují. Ve srovnání s předchozím číslem bylo zarážející slyšet, že v Essenu, který má cca 500 000 obyvatel, v té době bylo cca 10 000 uprchlíků. Situace sice nebyla jednoduchá, ale díky dobré organizaci byla zvládána. Evangelická církev se rozhodla, že bude pomáhat lidem, ať už azyl dostanou, nebo ne. Buď jim pomohou s přidělením dočasného pobytu, nebo s návratem. Podle sociálního pracovníka, který pracoval s nezletilými, je největším problémem jeho klientů jejich nedochvilnost. Když jsem s kolegyní, jež nás tehdy doprovázela, nyní mluvil, řekla mi, že uprchlíků v Essenu je nyní 23 000. Jako příklad problémů, které s uprchlíky musí řešit, uvedla to, že kvůli nedostatku peněz jezdí načerno. Za 25 let, co pracuje s uprchlíky, se jí nic zlého nestalo.

Na pastorační návštěvě, kde jsem byl dotázán na svůj názor na uprchlíky, přišla řeč i na to, jak je nebezpečno, jak v dobách mládí se lidé nebáli chodit sami ze školy, z vesnice do vesnice. „Co se od té doby změnilo?“ ptali se mě. Odpověděl jsem, že statisticky vzato je počet psychopatů, deviantů, násilníků stejný. Rozdíl je v tom, že máme internet, bulvár, zpravodajství komerčních televizí. Ty se snaží zaujmout negativními zprávami. Výsledkem je to, že se bojíme o děti více než dřív. Kontrolujeme je. A vliv médií má podobný efekt i co se týče otázky uprchlíků.

Nelze nekriticky přijímat všechny lidi, kteří k nám chtějí. Nevím o politicích, kteří by to chtěli dělat. Podobně jako my, i ti migranti jsou lidé nedokonalí. Ovšem hysterie a nenávist, jež se kolem toho vzbuzuje, je problémem ještě větším. Máme politiky, kteří straší znejistělé lidi a vyděšeným masám nabízejí jednoduchá řešení složitých problémů. To je ale, jak víme z historie, cesta do pekel. Odvádí se tak pozornost od toho, co je potřeba opravdu řešit. Elegantně se tak odvede pozornost od selhání, skandálů. A co je horší, zadělává se tak na další konflikty, které mohou dosáhnout nedozírných intenzity. Není to tak dávno, kdy konflikty mezi různými skupinami lidí ničily tuto zemi. Setkal jsem se s pamětníky násilí ve věcech víry v naší zemi. Ta civilizační slupka je velmi tenká. Neradno hrabat do temných zákoutí našeho nevědomí a využívat ho pro své sobecké cíle. Nikdy nevíte, co z toho vyleze. Dnes jsou terčem uprchlíci. Dříve to byli Romové. Kdo bude další? Obětí takového vyvolávání démonů, štvaní proti jedné skupině lidí jsou nakonec všichni.

Lidé, kteří štvou proti uprchlíkům a islámu, jsou zrcadlovým obrazem islamistů. Ti vtloukají do hlavy lidem žijícím v bídě, beznaději, útlaku, že za jejich problémy mohou Evropané - oni vás nenávidí, chtějí vás zničit. A potom lidé v oněch zemích opravdu vidí ve zpravodajství představitele nějaké země, jak tvrdí - islám je zlo. Ale muslimů je miliarda. A v islámu je mnohé duchovní bohatství. Naproti tomu - já sám znám křesťany, kteří kdyby měli moc, tak bychom se velice divili.

Co dělat tváří v tvář všem těm katastrofickým zprávám? Často odpovídám: „Žít teď a tady! Uvědomit si, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako teď. A hlavně - učit se děkovat, věnovat se budování vztahů ve vlastní rodině.“ Matka Tereza jednou řekla: Chceš změnit svět - miluj svoji rodinu. Tady je klíč, tady to vše začíná. Tak budujeme síť vztahů, která nás nese, když přijdou životní problémy.

Neřeším uprchlíky, největší problém mám s Čechy. A nejvíc s jedním individuem jménem Marek Ryšánek. Sám sobě a svým bližním působí spoustu problémů. A tak se snažím ho měnit. Je to totiž jediný člověk na světě, kterého můžu měnit. Velmi mi v tom pomáhá vědomí, že já, Marek Ryšánek, jsem milován a přijímán naším Pánem takový, jaký jsem, se všemi světly a stíny.

PS: Vyrůstal jsem na vsi v Sudetech, do Prahy jezdím nerad, na sluníčko nechodím, v kavárně jsem snad ještě ani nebyl - chodím na pivo.

Autor je farářem Československé církve husitské.