Seznamka
ilustrační foto: popravčí místnost ve státní věznici v Kalifornii
Autor: wikipedie.org / Wikipedie Commons
Roman Joch, ředitel Občanského institutu, obvinil minulý týden v České pozici papeže Františka z překročení pravomocí, a to kvůli jeho výzvě k přeformulování učení o trestu smrti. Roman Joch tvrdí, že papež se vyjadřuje k problematice, o které nemá dost informací, a proto jeho názor není pro věřící závazný.
Papež František neučinil nic jiného, než že završil kontinuální vývoj církevního učení ohledně trestu smrti. Katechismus dosud nevylučoval trest smrti v případech krajní závažnosti. Následně po jeho vydání papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae zapochyboval, zda vůbec existují případy, kdy by jej bylo zapotřebí uložit. V modlitbách za zákaz trestu smrti pokračoval tento papež i nadále a zmínil tuto svoji snahu též v Prohlášení Svatého stolce k prvnímu světovému kongresu o trestu smrti v roce 2001. Iniciativy za zrušení trestu smrti podpořil také papež Benedikt XVI.
Trest smrti byl v minulosti chápán jako akceptovatelný prostředek na ochranu obecného blaha. Postupně však narůstal ve společnosti i v církvi počet hlasů volajících po jeho zrušení, na což upozornil již Jan Pavel II. Důsledně chápána civilizace života totiž vyžaduje i zrušení trestu smrti. Papež František připomíná, že člověk neztrácí svoji důstojnost ani po spáchání těch nejzávažnějších zločinů.
Podle Romana Jocha se papež odklání od dvoutisíciletého učení církve. Svým postojem se liší od názorů řady jiných katolíků a nebezpečně se blíží k hranici hereze. Joch sice nevolá po znovuzavedení trestu smrti, ale brojí za jeho status jako legitimního prostředku ochrany společnosti. Uvádí tři základní argumenty pro jeho zachování. Nejzávažnějším z nich je, že někteří lidé si prostě trest smrti zaslouží a jeho neudělení by bylo nespravedlivé.
Zdá se, že Joch má k herezi přece jen blíž než papež František. Kdo dal člověku právu soudit, že někdo si zaslouží trest smrti víc než někdo jiný? Kdo vidí do nitra jiného? Chce si snad hrát na Boha? Prohlubování poznatků z psychologie a psychiatrie, sexuologie a dalších věd umožňují víc rozumět všem faktorům, které formují lidskou osobnost. Někdo se narodil s hodně špatnými kartami. Společnost se propracovala k názoru, že není nutné posílat na šibenici ani pachatele těch nejhorších zločinů. I když byl zločin odporný a pachatel nese odpovědnost, postačí jeho doživotní uvěznění. Pachatel má čas přemýšlet o sobě a má šanci něco změnit. Jak připomíná papež František, evangelium nás vede k milosrdenství a trpělivosti Pána, který dává každému člověku čas potřebný k proměně.
Dalšími Jochovými argumenty pro trest smrti jsou ochrana společnosti a odstrašení potenciálních vrahů. V této souvislosti Joch zpochybňuje efektivnost současných vězeňských systémů, které jsou podle papeže dostatečnou zárukou ochrany společnosti. Jako příklad uvádí El Chapa, šéfa mexického drogového kartelu, který svůj byznys řídil s plnou parádou i ve vězení. To by se určitě nestalo, kdyby byl popraven. K tomu položím doplňující otázku. Poskytuje země, která díky zkorumpovanosti systému umožňuje páchat zločiny i z vězení, rozumnou záruku, že zrovna zde budou probíhat spravedlivé hrdelní procesy?
Statistiky jasně prokazují, že trest smrti nesnižuje počet nejtěžších zločinů. Robert Fremr, soudce Mezinárodního trestního soudu, který soudil pachatele genocidy ve Rwandě, vylučuje odstrašující účinek trestu smrti: „Měl jsem s nimi co do činění a můžu vás ujistit, že tihle vrazi ve chvíli páchání vůbec nebrali v úvahu případný trest.“ Fremr se zabýval kauzou Olgy Hepnarové a vyslovuje obavy ze spáchání uličního omylu. Přesto, že se Hepnarová okamžitě vyznala z nenávisti ke společnosti, existují závažné důvody k pochybnostem o její příčetnosti. Jeden znalecký posudek říká ano, druhý pravý opak. Revizní nebyl vyžádán, protože existovala vysoká poptávka společnosti po krvi. Soudce, který byl u popravy, byl prý v šoku. Zato kat vyjadřuje celkem spokojenost. Pak si dali s pomocníky panáka rumu.
Právě příklad Olgy Hepnarové ukazuje slabost argumentů pro trest smrti. Než si Hepnarová sedla za volant, ničeho kriminálně závadného se nedopustila. Společnost se před ní chránit nemohla. Existence trestu smrti ji od vražedné jízdy neochránila. A zasloužila si skutečně trest smrti? Její poprava nikomu život nevrátila.
Robert Fremr se pozitivně vyjadřuje o pokračující humanizaci společnosti a dodává: „Naše společnost by měla mít na to, aby se povznesla výš a nesnížila se tou odplatou na úroveň vraha.“
Jsem ráda, že papež František jasně vyjádřil respekt každému lidskému životu. Není to žádný sebevražedný pacifismus, z kterého jej Joch neférově obviňuje. Nikdo nikomu nezakazuje bránit se přímému útoku. Poprava není forma obrany před útokem. Je to pomsta. S odmítáním trestu smrti mají problém ti, kdo se naježí okamžitě, jakmile uslyší slova o milosrdenství.
Autorka je právnička, pracuje jako kanceléřka pražského arcibiskuství.
