Seznamka
Autor: Unsplash.com
Milí přátelé,
stejně jako vy jsem i já špatný z toho, co se děje v naší církvi. Stejně jako vy se i já modlím za to, jak se co nejlépe posunout dál. Naše církev přežije. „Brány pekel“ ji nepřemůžou, jak nám slíbil sám Ježíš Kristus.
Ale Kristus nás skrze působení Ducha Svatého vybízí k činu: přestavět církev a pomoct jeho svatému a věrnému lidu. Bez určitých konkrétních kroků lidé z církve odplynou a už se nikdy nevrátí, stejně jako voda z boku Ukřižovaného na Velký pátek.
Někteří z vás možná nebudou souhlasit s každým z těchto kroků, ale věřím, že každý je zásadní pro to, abychom znovu vybudovali církev. Tento seznam není ani kompletní, ani vyčerpávající (a předpokládá oznamovací praxi ohledně zneužívajících kněží, jak je už obsažena v Dallaské chartě).
Ale s ohledem na bezprostřední důležitost a se zaměřením na církev ve Spojených státech jsou takové kroky tyto:
Zaprvé: Zatímco novináři zpochybnili dlouhé pasáže Viganova „svědectví“ a mnoho obvinění bylo shledáno jako neopodstatněných, zůstává jedno, které sami novináři nebudou schopni odhalit: co papež František ví o případu Theodora McCarricka a jak v této souvislosti jednal.
Věřící, stejně jako klérus a řeholníci, jsou v této věci mimořádně zmateni. Stručná a jasná odpověď ze strany papeže nebo Vatikánu nám pomůže posunout se dál.
Zadruhé: Diecéze a řeholní řády by měly otevřít své složky věnované zneužívání pro veřejnost, a ne čekat, až k tomu budou donuceny. Jinak bude církev čelit tomu, že civilní autority budou pomalu, roky, možná desítky let, odhalovat naše skryté zločiny, hříchy a selhání. Zpověď není jen o tom, co jsi donucen odkrýt.
Jezuita James Martin
Autor: Wikipedia.org / Creative commons
Zatřetí: McCarrickův případ by měl být vyšetřen laiky. Co je ještě důležitější, laici by měli být postaveni do čela všech vyšetřovacích komisí v diecézích a řeholních řádech, pokud už tomu tak není. Stávající systém ukázal, že není schopen se kontrolovat sám.
Začtvrté: Biskupové shledaní vinnými ze zneužívání a jeho krytí musejí být co nejdříve odvoláni ze svých funkcí. Možná stejně důležité je, aby si byl Vatikán v případě biskupské rezignace jasně vědom důvodů, které k ní vedly.
Zapáté: Musí skončit rozšířená démonizace v rámci církve. Je to kámen úrazu, který se musí odstranit a vyléčit jak mezi katolíky, tak nekatolíky. Sociální média zde sehrála zhoubnou roli. Musí skončit stereotypizace celých skupin (gayové, celibátníci, biskupové, liberálové, konzervativci). Musí skončit osobní hanobení.
Zašesté: Musí se uskutečnit veřejný akt pokání ze strany hierarchie. Dopisy a prohlášení jsou, jak jsme viděli, nedostatečné. Laici by měli rozhodnout, jakou formu mají tyto kroky dostat. Symbolické, stejně jako praktické činy se počítají.
Zasedmé: Ženatí muži i vdané ženy musejí být zahrnuti na všech úrovních rozhodování v církvi, včetně vedení vatikánských kongregací, reformování kurie, pomoci při výběru biskupů atd.
Ženatí a vdané musejí být také zastoupeni na všech úrovních vedení, včetně vedení církevního liturgického života, což má obrovský symbolický význam.
Ženatí kněží a jáhenky jsou začátek.
Zaosmé: Musí znovu dojít k zevrubné revizi seminární formace, především s ohledem na vzdělání v otázkách lidské sexuality. Stále existují semináře a řeholní řády, kde jsou kandidáti neschopni – nebo je jim bráněno – diskutovat o nejzákladnějších oblastech svých životů.
Zadeváté: Klerikalismus musí zemřít. Systém, který zvýhodňuje status biskupů a kněží před laiky (a rodiči), který trvá na rozšiřování úcty ke kněžím a biskupům a jenž funguje jako uzavřený svět – takový musí být odstraněn.
A konečně: Musí skončit zoufalství z této situace. Zoufalství není od Boha. Duch Svatý je s námi a pomůže nám projít i těmi nejtěžšími časy. Nikdy nesmíme zapomenout na Ježíšova slova určená apoštolům: „Nebojte se!“
Otec James Martin, SJ patří mezi nejprodávanější americké autory knih o katolické spiritualitě a je konzultantem vatikánského Sekretariátu pro komunikaci. Karmelitánské nakladatelství letos přeložilo do češtiny jeho knihu Jezuitský návod (téměř) na všechno.
Z anglického originálu přeložil Martin Bedřich.
