Seznamka
Ilustrační foto: pohled na město San Salvador
Autor: www.lonelyplanet.com
Výročí padesáti let od setkání biskupských konferencí zemí Latinské Ameriky (CELAM) v peruánském Medellínu v srpnu 1968 si připomněl kongres, který proběhl na přelomu srpna a září tohoto roku v San Salvadoru. Pod názvem Nářek chudých a země se nás dotýkají: 50 let od konference v Medellínu pořádala kongres Amerindia, společnost teologů Latinské Ameriky a Karibiku. Zúčastnilo se ho přes 600 zájemců z 28 zemí, včetně dvou hostů z České republiky. Nejednalo se pouze o setkání pamětníků, ale hojně zastoupeny byly i mladší generace teologů a teoložek, včetně studentů.
Medellín, na kongresu opakovaně označovaný jako nové Letnice církve tohoto kontinentu, znamenal tvořivé přijetí poselství Druhého vatikánského koncilu (1962-65) a jeho důsledné propojení se starostmi a nadějemi místní církve v době silných sociálních a politických turbulencí. Jak na kongresu připomněl jeden z teologů, Carlos Schickendantz, v Medellínu se prvořadě nekladla otázka „co je církev?“, nýbrž „kde je církev?“. Geografická situace tak spoluformovala definice církve. Právě v Medellínu se biskupové přihlásila k „opci pro chudé“, tedy k tomu, že chtějí být církví velké většiny populace Latinské Ameriky. Rovněž zde vyjádřili podporu základním církevním skupinám (CEB), které představovaly formu eklesiálního života typickou pro Latinskou Ameriku od 60. let 20. století. Vyznačují se tím, že spojují slavení liturgie, vzdělávání ve víře, sociální pomoc a mnohde i občanskou a politickou angažovanost.
Rehabilitace latinskoamerické teologie osvobození
K vzácným účastníkům kongresu patřili nestoři latinskoamerické teologie osvobození, letos osmdesátníci Jon Sobrino a Leonardo Boff. Sobrino je jezuitský teolog, původem ze Španělska, který žije od roku 1957 v Salvadoru. Je zřejmě nejvlivnějším odborníkem na christologii v Latinské Americe. Leonardo Boff je původně františkánský teolog, velkého ohlasu se dostalo např. jeho eklesiologické práci z 80. let Církev: charisma a moc. Prostřednictvím živého spojení byl na kongresu přítomen také Gustavo Gutiérrez, v jehož textu z roku 1968 poprvé zazněl výraz teologie osvobození. Letos v červnu mu popřál k devadesátým narozeninám papež František a poděkoval mu za jeho dílo pro církev a lidstvo, zejména ve prospěch chudých. Bylo možné vnímat, jak velkou podporu má „papež z periferie“ na svém domácím kontinentu. Nakonec i první část titulu kongresu zjevně evokovala téma encykliky papeže Františka Laudato si. Teologové osvobození uvádějí, že není podstatné, zda se papež sám k teologii osvobození hlásí. Rozhodující je to, že vnesl do světové církve zájem o chudé a marginalizované a že kriticky upozorňuje na „skartační“ kulturu. „Jak jen by se mi líbila církev chudá a pro chudé,“ říká papež. Po dekádách kritiky vůči teologům osvobození ze strany Vatikánu lze nyní mluvit o jisté rehabilitaci. Účastníci kongresu také vyjádřili papeži podporu v současné situaci, kdy je z různých stran napadán a dokonce vyzýván k odchodu. Staví se za jeho kritiku klerikalismu a vyzývají ke strukturálním reformám církve.
Ilustrační foto: "nestoři" teologie osvobození zleva: Cecilio de Lora, Jon Sobrino, Pablo Richard, Leonardo Boff a Juan Hernández Pic
Autor: http://www.amerindiaenlared.org
Na kongresu se vzpomínka na Medellín nesla nikoli v nostalgickém duchu, ale jako závazek pro současný život církve. Tak např. Francisco Aquino Jr. kriticky hovořil o tom, jak v dnešní Brazílii už nejsou chudí ve středu života církve. Důraz na společenství nahradil kult a pobožnosti. Guatemalská teoložka Laura Yax Tiu předestřela možnosti navázání křesťanské spirituality na spiritualitu mayskou, zatímco Maria Clara Bingemer představila spiritualitu jako mystiku osvobození, jejímž subjektem je křesťanské společenství. Opce pro chudé se zaměřuje na Pána mezi chudými, a proto se má stát též volbou církve. Elio Gasda navázal na kritiku zneužívání ekonomicko-politické moci, o které píše papež František v Radosti evangelia (např. čl. 54). Hovořil mimo jiné o privatizaci demokracie a vzniku ne-států, o plutokratické autoritářské vládě, která se maskuje zdáním legality, ale též o tom, že být dnes progresivní už neznamená nutně být levicový. Jiní řečníci také reflektovali aktuální velká témata Latinské Ameriky, jako jsou občanské nepokoje v Nikaragui a vlna uprchlíků z Venezuely.
Závěry kongresu
Závěrečné sedmibodové komuniké z kongresu zahrnuje většinu témat, jimiž se kongres zabýval:
1) Vložit se do dějin, do světa chudých, abychom odtud mohli číst znamení doby.
2) Toto vložení musí podnítit osvobozující praxi, v níž jsou chudí předmětem svého osvobození, přičemž je třeba vzít v úvahu význam historické, prorocké a mučednické paměti místních církví.
3) Vlastním místem dějinné paměti je společenství. To je místem, ve kterém se podporují alternativní zkušenosti a nová ministeria jako služby, které vytvářejí horizontální vztahy jako znamení základní rovnosti všech křesťanů.
4) Vzít v úvahu, že praxe osvobození je nejdůležitější věc, znamená používat induktivní a historickou metodu při tvorbě osvobozující teologie.
5) Je zapotřebí naslouchat nářku země v nářcích chudých, učit se od domorodé moudrosti a inspirovat se v ní při nacházení nových forem organizace života: lidštější a duchovnější, podporující a hluboké.
6) Je naléhavě nutné znovu potvrdit to podstatné tváří tvář konfliktnímu světu, rozvíjet osvobozující mystiku, která nám pomůže vnímat stopy Ducha v dějinách.
7) Chceme udržet živého ducha Medellínu, který tvořivě přijal Druhý vatikánský koncil a znamenal nové Letnice pro latinskoamerickou církev. Ve světle této události, opravdového průlomu v dějinách církve na tomto kontinentu, pokračujeme v hledání nových cest, po kterých nás chce Duch vést.
Salvador zemí mučedníků
San Salvador jako místo konání kongresu nebyl vybrán náhodně. V březnu 1980 zde byl při slavení eucharistie zastřelen arcibiskup Oscar A. Romero, jemuž místní neřeknou jinak než „náš monsignore“. Účastníci kongresu měli možnost putovat po místech spjatých s jeho životem i smrtí. Svatořečení Romera, „proroka a mučedníka“, se uskuteční 14. října tohoto roku. Zemí mučedníků je Salvador nazýván nejen kvůli Romerovi, ale též kvůli dlouhé řadě dalších svědků víry a obhájců spravedlnosti a míru. K nejznámějším patřil Ignacio Ellacuría, který byl spolu s dalšími pěti jezuity a dvěma ženami zavražděn 16. listopadu 1989. Ellacuría působil jako rektor Středoamerické univerzity (UCA), která letošní kongres hostila.
Podivuhodné duchovní dějiny spojují latinskoamerickou církev s církví a společností českou. Tři dny poté, co naděje Pražského jara převálcovaly tanky zemí Varšavské smlouvy, propuklo jaro církve Latinské Ameriky v Medellínu. O dvě dekády později, den poté, co byla prolita krev mučedníků Středoamerické univerzity, vyšli do pražských ulic demonstrovat studenti za občanské a politické svobody a dědictví této jejich odvahy a duchovní síly je dodnes důvodem naší vděčnosti.
Reflexi z konference od druhého účastníka kongresu z České republiky, doc. Tima Noble, je možné číst na stránkách organizace Amerindia. Ke vzpomínce na Medellín a k reflexi současných teologií Latinské Ameriky se vrátí seminář, který pořádá Institut ekumenických studií spolu s VOŠ Jabok a ETF UK ve dnech 30. 11. – 1. 12. 2018. O více informací k semináři je možné napsat na tuto adresu tkt@etf.cuni.cz.
Autor je ředitel Institutu ekumenických studií při ETF UK v Praze. Mezititulky redakční
Související články autora publikované v magazínu Christnet:
S teologií osvobození máme společného možná víc, než by se na první pohled zdálo
Chudoba provokuje svědomí církve: několik poznámek k výzkumu o chudobě mladých v ČR
