Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Člověk a víra / Michal Havel
Současné vedení Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (KTF) se bez větších problémů ubránilo pokusu o sesazení. Ve středu 25. října akademický senát fakulty odmítl pokračovat v jednání o návrhu směřujícím k odvolání děkana Vojtěcha Novotného. Pro hlasovalo pouze pět senátorů, pět bylo proti a jeden se zdržel. „V takovém případě hlas akademické autonomie promluvil. Návrh nebyl přijat,“ okomentoval výsledek hned po hlasování předseda senátu Vít Vlnas.
I když to může vypadat jako triumf dvou nejviditelnějších představitelů současného vedení - děkana Novotného a proděkana pro vědu Jakuba Jinka, realita je taková, že poslední týdny ukázaly především to, že KTF není v dobré kondici. A pokud by jednání akademického senátu bylo jediným zdrojem informací o aktuálním stavu fakulty, náhodný návštěvník by chvílemi dokonce mohl nabýt dojmu, že na fakultě nefunguje téměř nic.
Petici, nebo nějakou výzvu k odvolání vedení podepsalo čtyřicet dva zaměstnanců a téměř osmdesát studentů této menší fakulty Univerzity Karlovy. Po hlasování panuje atmosféra, která nenaznačuje existenci konkrétní vize schopné směřovat k něčemu víc než k frustraci jedné ze zúčastněných stran či jejímu postupnému vytlačení z fakulty.
V průběhu dvouměsíční diskuse navíc chyběla klíčová postava, o níž se hovořilo – děkan Novotný, který byl zdravotně indisponován. Bylo neetické, jak hlasitě a opakovaně připomínali jeho příznivci, o něm debatovat v jeho nepřítomnosti, jelikož neměl možnost se bránit. Zároveň ale bylo možné ho obhajovat, jak to dělal opakovaně proděkan Jinek. Navíc nelze ignorovat skutečnost, že se zdálo, jako by situaci na dálku sledoval a angažoval se v ní. To dokazuje například jeho devítistránkový dopis adresovaný akademickému senátu či vyjádření proděkana Jinka, který byl schopen vysvětlit na posledním senátu postoj Novotného vůči situaci se školiteli větu po větě. Toto chování napovídalo, že buď má proděkan mimořádnou schopnost čtení myšlenek, nebo se s děkanem nedávno detailně o problematice bavil.
Děkan KTF Vojtěch Novotný
Autor: Člověk a víra / Vojtěch Hlávka
Jakmile se děkan v listopadu vrátí do svého úřadu, jakými opatřeními může obnovit důvěru, kterou fakulta v posledních týdnech v očích řady zaměstnanců a studentů ztratila? Je skutečně možné znovu nastoupit do této role, aniž by se musel k veřejné kritice postavit v otevřeném dialogu? V této perspektivě mu rozhodnutí senátu spíše uškodilo.
Diskuze na akademickém senátu nad konkrétními problémy končila zpravidla tím, že jedna strana tvrdila svoji verzi a druhá tu svoji, bez nějaké možnosti se alespoň částečně přiblížit. Ostře formulovaná slova proděkana Jinka na adresu doktorandů o „notorických nepsavcích“ zase otřásla vírou v to, že KTF skutečně usiluje o studenty doktorského studia. Omluva, ke které nakonec z jeho strany došlo, a možnost doktorandů pokračovat s vyhozenými profesory Tomášem Petráčkem a Jaroslavem Čechurou, díky zásahu oborové rady, už mohla jen mírnit naprostou ztrátu důvěry. Je možné, aby v takové atmosféře mohla fakulta dlouhodobě prosperovat a být atraktivním místem pro budoucí studenty?
Paralýza formalismem a zanedbaný jednací řád
Zbytečný formalismus a neschopnost flexibilně reagovat na nové výzvy zase ukázaly, jak může akademická samospráva stagnovat, pokud se jí nedostává pravidelné péče.
Akademický senát na dvou posledních zasedáních jednal dohromady přibližně deset hodin, pokud bychom odečetli vstupy dvou studentských senátorek, které podaly návrh na odvolání, a předsedu, který celou dobu jednání velmi extenzivně „moderoval“, vyjádření všech ostatních senátorů k samé podstatě problémů by se dohromady vešlo do jednotek minut. A to především díky tomu, že v jeden moment musel každý povinně odpovědět, co si myslí o možnosti, zda je možné vůbec hlasovat.
Ačkoliv jsme nakonec zjistili, že senátoři nechtějí odvolat děkana, jejich motivace zůstává zahalena tajemstvím. Je otázkou, zda několikahodinové diskuse vůbec ovlivnily výsledek hlasování. Možná se senátoři nechali přesvědčit argumentací proděkana Jinka, možná je odradila nejistota budoucnosti po potenciálním odvolání nebo možná rozhodly skryté dohody a motivace, jež se vyvíjely mimo jednání senátu. Žádný zásadní dotaz z jejich strany nepadl. Přestože senátoři nemají povinnost sdělit důvody svých rozhodnutí a tajnost hlasování je důležitým prvkem demokracie, větší angažovanost a zapojení do diskuze by podpořila důvěru ve funkčnost samosprávy fakulty.
Dalšími zásadními problémy senátu byla paralýza způsobená formalismem a zastaralým jednacím řádem, což nejlépe ilustrovala diskuse o tom, zda je možné hlasovat o přípustnosti návrhu na odvolání děkana na zářijovém zasedání, a zacyklená diskuze nad významem slova „příští“. (Podrobněji popsaná zde.) Snaha o dodržování procesů je důležitá, ale v daném případě působila především jako neproduktivní pokus problém odsunout do budoucnosti. To způsobilo především to, že situace nadále mokvala. Že bylo možné postupovat jinak, nakonec potvrdilo i vyjádření právního oddělení rektorátu, které zřetelně rozptýlilo pochybnosti, že „příští zasedání“ musí být nutně nejbližší, ale takové, kdy budou podmínky splněny.
Je až nepochopitelné, jak může být jednací řád akademického senátu tak zastaralý, že ani po zkušenostech z covidových dob, v časech, kdy mnohá zastupitelstva, vlády, firmy či jiné fakulty přijímají klíčová rozhodnutí online, nepovoluje hlasování v digitální formě. Studentská senátorka Karolína Štauberová se tak na jednání mohla sice připojit, ale pouze jako „host“ bez možnosti hlasování.
Po dvou vyhrocených zasedáních se zdá, že akademický senát se může vrátit do svých klidných a ničím nerušených vod, kde nejdůležitějším usnesením je věta „AS KTF UK vzal na vědomí …“ Samotná fakulta pravděpodobně nebude mít možnost podobného klidu ještě celkem dlouho. Skutečný obraz situace nám odhalí až výsledky probíhajícího auditu, iniciovaného rektorkou Univerzity Karlovy Milenou Králíčkovou, a zpráva ombudsmanky Kateřiny Šámalové týkající se stížností zaměstnanců KTF.
