Stanley Kubrick na konci 60. let ani netušil, jak prorocký film natočil. Cesta vesmírným prostorem, která mapuje všechny důležité etapy lidského života, vyjadřuje základní smysl očekávání, která se nakonec ukáže jako veliká retrospektiva, jako shrnutí všeho minulého v jediném okamžiku, během něhož se vyjevuje celá historie lidstva. To vše, co následuje už patří do oblasti tajemství, proto se mnoho diváků dodnes na konci tváří rozpačitě, protože promeškali nejdůležitější bod uchopení filmového příběhu, který jim byl sdělen jako výzva k retrospektivě jejich vlastního života. Protože každý z nás je tímto astronautem vesmírného prostoru, který postupně překonává hvězdné brány, aniž by však cokoli na pohled viditelného změnu prostoru naznačovalo.

Teologická komise v těchto dnech přemýšlí, jaký je osud dětí, které zemřou před přijetím křtu. Otázka Limbu už prý dnes je v krizi, teologické i magisteriální, říká sekretář komise, jezuita. Ještě že ne kosmologické. Nová instrukce o přijímání adeptů kněžství s homosexuální orientací stanovuje „prospěšná kritéria“, říká prefekt kongregace pro katolickou výchovu, a uvádí příklad, že kosmonautem se také nemůže stát ten, kdo má závratě. Va bene.

Každý den jezdím přeplněným metrem, ve kterém někdo hraje na harmoniku a vybírá do kelímku, cestou na pracoviště míjím vymezená stanoviště žebráků a sleduji, jejich aktivity. Někdo hraje na všelijaké nástroje, někdo sedí v rozmanité „útrpné poloze“, někdo napíše svůj příběh na papír, někdo hlasitě křičí na okolostojící a mává berlemi, a jeden dokonce každý den vymezenou dobu jen tak sedí na papírové krabici a čte noviny.

Začal advent a téměř každý den prší, takže pod mosty u Tibery už se bydlet nedá. Ve zprávách ukazují jednu kolonii bezdomovců, kde jeden předvádí, jakou mají krásnou, skoro novou ledničku na potraviny. Reportér se ptá, kam ji zapojují do elektřiny, a bezdomovec odpovídá, že to přece není třeba...

Po chodbách našeho rozhlasu běhají lidé a volají na sebe v různých jazycích. Jednotlivé redakce jsou umístněné v několika patrech jedna vedle druhé a občas jsou slyšet přes stěnu nezřetelné hlasy. Brzy ráno a pozdě večer se pak rozezní vesmírný prostor ticha, kdy všechny hlasy a zvuky už se přesouvají jen na rozhlasové vlny. Každý den je něčím nový a každý den je zároveň stejný. Vše podstatné se odvíjí už jen v retrospektivách, protože na přítomnost nezbývá čas, a vše co přijde je dosud ukryté v Tajemství. Měl by přijít nový génius v rozměru Stanlyeho Kubricka a natočit o tom 2005 Vesmírnou samotu, samotu nebeského astrálního Limbu, který je možná v krizi a možná plný smějích se i plakajících dětí...

Autor je redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu.