„Vítám tě, drahá dcero. Dala by sis něco k jídlu?“

„Ano, mám po dlouhé cestě trochu hlad,“ odpoví světice.

Bůh tedy otevře konzervu s tuňákem a přidá k tomu několik krajíců chleba.

Potkají se na ulici dva kamarádi. “Nazdar, jak se máš?“
 
„Díky, vede se mi dobře.“

„A co tvůj syn? Je stále nezaměstnaný?“

„Ano, stále. Ale teď začal meditovat.“

„Meditovat?? V čem to spočívá?“

„Nemám ponětí. 

„Jaká možnost budoucí kněžské kariéry vás čeká?“

Kněz ochotně odpověděl: „Nu, jestliže věci půjdou dobře, stanu se jednou monsignorem.“

„A co pak?“ pokračoval židovský bratr.

Kněz zaváhal a pak řekl: „Jednou se možná stanu biskupem.“

„Dobrá, a co pak?“ vyzvídal rabín.

Chvilka mlčení. „Jestli budu hodně pracovat a osvědčím se, pak bych se snad mohl stát arcibiskupem.“

„A pak?“ dotíral žid.