Z chování kapitálových trhů, tohoto indikátoru globální nálady, se zdá, že koronavirová krize se začíná uklidňovat. Nevíme sice, zdali je za námi, zdali už kulminovala nebo zdali ještě přijdou další vlny, ale nálada trhů ukázala, že lidská představivost už si udělala o potenciální hrozbě reálnější obrázek a mysl tomuto obrazu přivykla.

Stál jsem jednou v tiché modlitbě u kremačních pecí koncentračního tábora. Neumím popsat, co jsem prožíval, ale trochu jsem zápasil s tím, jestli si z toho strašného, dnes pietního místa pořídím pár fotografií, nebo ne. Rozhodl jsem se, že ano, protože všecko to, co tu po umučených a mrtvých zbylo, tu je pro nás, pro živé. 

Vlivem koronavirové pandemie žijeme v krizové situaci. Prožíváme mnoho různých omezení. Koronavirová krize - tak jako všechny ostatní krize - je příležitostí, abychom se spíše než na vysvětlování neuchopitelných Božích soudů zaměřili na kritické posouzení nás samotných a přemýšleli nad společností i globálním světem.

Právě v této době tak závažné zdravotní krize, kdy je život mnoha mužů a žen v Římě, v Itálii, v Evropě a ve světě radikálně zpochybněn, bych nikdy nebyl očekával, že uvidím významné kongregace římské církve tak nemotorným způsobem vrávorat mezi pastmi, které minulost nastražila pod nohy přítomnosti.

Když má papež František dát návod na prožití Velikonoc mimo kostely, říká jasně – vezměte evangelium a hleďte na kříž. Žádné online přenosy bohoslužeb nemohou nahradit vztahovost, blízkost, proces ptaní se. Heideggerovými slovy technika umožnila překonat vzdálenosti, vše je nyní na dosah ruky, ale nezajistila blízkost.