Osvětim – Svět si dnes připomíná oběti holokaustu, tedy nacistického pokusu o vyvraždění Židů za druhé světové války.
Mezinárodní den památky obětí holokaustu připomíná 27. leden 1945, kdy byl osvobozen vyhlazovací tábor Osvětim na jihu Polska. Symbolicky tento den připomíná i osvobození všech ostatních nacistických koncentračních táborů. Mezi lety 1940 až 1945 v Osvětimi zahynulo 1,1 milionu lidí, většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo rovněž na 50.000 československých občanů, z nichž přežilo asi 6000. V Osvětimi se na výročí schází tak jako tradičně každý rok přeživší tábora.
Mezinárodní den památky obětí holocaustu byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005 na jeho 42. plenárním zasedání. Tento den má připomínat utrpení 6 milionů Židů, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války.
Česká republika vyhlásila 27. leden významným dnem poprvé v roce 2000, a to z iniciativy České rady pro oběti nacismu, Federace židovských obcí v ČR a dalších organizací, následně byl v roce 2004 zákonem ustanoven jako „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350.000 lidí, zemřelo 250.000 Židů a tvořili tak většinu obětí země během druhé světové války.
Celopal, záhuba, zmar
Termín holokaust je česká odvozenina z řeckého holokauston (česky celopal), což je označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí. V češtině se lze také často setkat s původně anglickou odvozeninou holocaust, obě varianty jsou v češtině rovnocenné. Autorem termínu je nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel, který je poprvé použil ve svém románu Noc (La Nuit, 1958) ve smyslu „zničení ohněm“. Židé preferují biblický výraz šoa (hebrejsky השואה zničení, záhuba, zmar), který je však omezen na druhou světovou válku.
Související článek: Synagogy - památníky šoa / holoukaustu rozptýlené po celé Evropě



