Řím – 20. května, v den výročí vraždy Jana Buly, zorganizovalo velvyslanectví České republiky ve Vatikánu v Papežské koleji Nepomucenum konferenci s názvem Blahoslavení mučedníci komunismu. Nepomucenum hostí také výstavu o osudech obou kněží.
Akci zahájil jediný kardinál z bývalého Československa Michal Černý dnes Kanaďan naturalizovaný jako Michael Czerny.
Ve jménu papeže Lva XIV. prohlásí za blahoslavené kněze Jana Bulu a Václava Drbolu na bohoslužbě 6. června v Brně, kde se Czerny narodil, předtím, než s rodiči emigrovali. Jan Bula a Václav Drbola budou prvními blahořečenými v historii brněnské diecéze.
„Jejich život byl hymnem chvály, jenž vytryskl z hlubin zaslíbení a pozvedl se nad vřavu světa. Dnes si připomínáme nikoliv jejich porážku. Slavíme vítězství jejich života. Nehledíme na hrob. Hledíme na nové svítání,“ řekl kardinál Černý, který je prefektem vatikánského Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje.
Jan Bula (1920–1952) a Václav Drbola (1912–1951) se narodili na Moravě. Oba se stali kněžími a zakusili sílící tlak komunistického režimu, který se ujal moci a chtěl kontrolovat a ovládnout katolickou církev. Prokázali loajalitu k církvi a biskupům. Na začátku 50. let byli po zinscenovaném procesu popraveni.
Mučedníky prezentovali tři řečníci: Eva Vybíralová z Ústavu pro studium totalitních režimů, vedoucí beatifikačního procesu a kněz Karel Orlita a nakonec postulátorka tzv. římské fáze beatifikačního procesu, Italka Maria Cristina Bresciani.
„Tajný biskup Felix Davídek, který se ze semináře znal s Bulou a byli společně vysvěceni, považoval Bulu za kandidáta na kanonizaci a jednoho z ochránců tajné církve, takže úcta k oběma popraveným kněžím má dlouhou tradici,“ připomněla Vybíralová.
Když se biskupové v Československu rozhodli informovat věřící o reálné situaci církve v roce 1949 prostřednictvím pastýřských listů a dekretů, mnoho kněží je ze strachu z následků nepřečetlo, upozornil Orlita. Naopak Bula i Drbola je přečetli.
Maria Cristina Bresciani naopak mluvila o důkazech potvrzujících fyzické strádání a mučednictví obou kněží, jako to, že skutečně trpěli pro nenávist jejich věznitelů k víře a pak dobrovolně přijali smrt z lásky ke Kristu a k víře.
„Příklad života a smrti obou mučedníků také může pomoci mladým lidem k dozrávání zdravého a svobodného křesťanského svědomí, které není podřízeno falešným ideologiím, politickým či kulturním, tehdy stejně jako dnes vlivným a manipulativním,“ dodala Bresciani.




