Ilustrační foto: budova Kapitolu ve Washingtonu
Autor: Wikipedia.org / Martin Falbisoner / Creative Commons
New York, USA – Spojené státy americké letos slaví 250. výročí Deklarace nezávislosti. Zástupci kolonií podepsali 4. července 1776 ve Filadelfii tzv. Jednomyslnou deklaraci třinácti Spojených států amerických. Kolonie se tak formálně oddělily od Velké Británie, v té době největší vojenské mocnosti, která je během několikaleté války nepřemohla. Mezi otci zakladateli, kteří dokument podepsali, byli deisté, členové různých protestantských denominací, katolíci a jeden aktivní duchovní.
Při této příležitosti redaktor magazínu Christnet.eu přímo v USA oslovil několik Američanů, ať už učenců, pastorů, badatelů a těch, kteří pracují pro svou církev. Podělili se o své pocity, naděje a myšlenky o vztahu mezi jedním ze základních dokumentů USA a náboženskou svobodou. Někteří z nich nešetřili superlativy.
„Deklarace je něco jako Nicejské vyznání víry," uvedl Dylan Pahman, editor knihy Křesťanské kořeny americké svobody a autor publikace Boží království a společné dobro: ortodoxní křesťanské sociální myšlení.
„Aby to neznělo příliš nábožensky, protože mě mnohem víc záleží na mé víře, dodávám, že mluvím o občanství, ale je tady dobrá analogie. A pak máme ústavu (napsanou v roce 1787), která je něco jako naše kanonické právo, ale její inspirací je Deklarace, která stanovuje skutečně nejvyšší principy, o které se máme snažit.“
„Dokonce i Thomas Jefferson, který napsal původní návrh, byl otrokář, ale původně do textu přidal spoustu stížností na Británii kvůli obchodu s otroky, protože uznal, že takhle věci neměly fungovat, dodal Pahman. Pozdější prezident USA Jefferson byl rozporuplný člověk stejně jako mnoho zakladatelů," vysvětlil Pahman, který je z řecké pravoslavní církve. „A přece pozdější generace byly schopny využít těchto dokumentů a apelovat na reformy a změny," doplnil Pachman a připomněl, že i prezident Abraham Lincoln ve slavném Gettysburském projevu z roku 1863 během občanské války hned na začátku apeloval na to, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, a to je příslib Ameriky.
Náboženský pluralismus byl pro otce zakladatele důležitý
Otcové zakladatelé se neshodli v otázce náboženství. Byli deisté, anglikáni, někteří z nich vzešli z disentní tradice v Anglii, přízvukoval Garrett Brown z think tanku Mercatus Center, který vede podcast s americkými historiky o aspektech deklarace a zakladatelů USA.
„Náboženský pluralismus byl pro otce zakladatele velmi důležitý. V jednotlivých koloniích mohli věrně žít podle svého vlastního systému víry a odráželo se to v jejich společenské organizaci. Takže existovalo mnoho různých experimentů s náboženstvím, ale nevím, jestli bychom dnes všechny považovali za plně křesťanské. Například Thomas Jefferson byl zakladatel Virginské univerzity a rovněž autor Virginského zákona o náboženské svobodě," pokračoval Brown.
„V posledních 20 letech je velký zájem o to, jak byli tehdejší domorodí Američané zapojeni nejen do vztahů s americkými osadníky, ale i s Brity, a ve skutečnosti spolupracovali s oběma stranamy konfliktu. Vychází najevo mnoho různých vnitřních bojů, protože historici podle něj těmto věcem, jako i otázce otroctví, právem věnují pozornost," dodal Brown
Akademik Thomas Simpson z presbyterní církve a kdysi ředitel oddělení pro vládní a regulační záležitosti v politickém institutu vidí Deklaraci jako soubor principů spolunažívání. Díky ní mohla následovat další vylepšení. „Jednou z věcí, která se v roce 1789 dostala v rámci Listiny práv (Bill of Rights) do Ústavy, byla svoboda náboženského vyznání, tedy praktikovat náboženství, jak lidi uznají za vhodné," vyzdvihl Simpson:
„Není to svoboda od náboženství. Ne, to se tehdy neříkalo, ale říkalo se, že stát a náboženství se mohou a měly by se integrovat. Ale stát nemůže náboženství kontrolovat. V tom je krása toho, co zakladatelé udělali a co si představovali, no nevím, jestli věděli, že to dělají. Ale takhle to dopadlo,“ uvedl Simpson a dodal:
„Ja a můj kamarád Rick a jsme od sebe jen několik bloků v našem městě, chodíme do úplně jiných kostelů a přesto můžeme koexistovat." Mimoto Simpson zmínil, že se setkává s věřícími z různých kongregací, kteří zastávají i opačné politické názory, ale všichni si mohou sednout a svobodně, bez obav diskutovat.
Zmíněný pastor Rick Wood z nedenominační církve upřesnil, že když zakladatelé mluvili o svobodném vyznávání náboženství, spíše měli na mysli jednotlivé denominace a křesťanství jako celek, protože republiku nezaložili na principech islámu nebo judaismu.
„Ne všech 13 kolonií bylo založeno na náboženském základu, ale několik z nich ano. Jejich ústavy např. obsahovaly zmínku o Bohu. A to je fascinující.“
Není to vláda, ale Bůh, kdo nám dává svobodu
Není to vláda, ale Bůh, kdo nám dává lidskou svobodu, upozornila Ashley Giovannucci, která pracuje pro United Brethren, svou protestantskou denominaci. Giovannucci, jejíž předkové pocházeli z Holandska, a která se vdala za potomka Italů, je vděčná, že žije v jedinečné zemi jako jsou USA, kde je svoboda zakořeněna v biblickém chápání:
„Mít vládu, která uznává Bohem daná práva, je součástí toho, co učinilo 250 let amerického experimentu úspěšným. Modlím se a doufám, že jako národ budeme i nadále věřit, že jsou to Bohem daná práva, abychom neupadli do morální degradace sekularismu, ale abychom i nadále byli zemí, která umožňuje náboženské svobody, kterých se v současné době těšíme,“ uvedla Giovannucci.
Také kalvinistický pastor Christopher Hall, jehož předek Lyman Hall podepsal Deklaraci nezávislosti, vnímá svou USA jako úspěšný projekt. Svoboda projevu a vyznání byly od začátku prioritou a ústředním bodem toho, kým jsme jako americký lid:
„Je to součástí naší DNA, a i když tomu všichni nevěří, jejich každodenní život je ovlivněn církvemi a křesťanstvím, ať už si to uvědomuje, nebo ne,“ dodal Hall.
