Biskup Georg Bätzing
Autor: Bistum Limburg / Harald Oppitz
Limburg – Německý biskup Georg Bätzing veřejně kritizoval papeže Lva XIV. kvůli jeho vyjádření o sexuálním zneužívání v katolické církvi. Podle bývalého předsedy Německé biskupské konference nestačí označovat zneužívání především za lidský problém. Je nutné jednoznačně uznat také systémové příčiny, které umožňovaly jeho dlouhodobé utajování. Bätzing žádá papeže o vyjasnění postoje a upozorňuje, že potřebné změny dosud neproběhly ani v římské kurii.
„Otázka systémových příčin není pouhým slovíčkařením. Rozhoduje o tom, zda ze zločinů minulosti vyvodíme správné důsledky,“ napsal limburský biskup Georg Bätzing ve stanovisku zveřejněném 3. listopadu. Reagoval na zářijová slova papeže Lva XIV., který při návratu z návštěvy Francie označil sexuální zneužívání „v první řadě za lidský problém“.
Bätzing připouští, že sexuální násilí se neomezuje na katolickou církev. Dochází k němu také v rodinách, školách nebo dalších institucích. Právě proto je však podle něj nezbytné zkoumat, jaké konkrétní podmínky v jednotlivých prostředích zneužívání umožňují. V případě katolické církve jsou podle biskupa tyto příčiny vědecky doložené.
Papežova slova vyvolala otázky
Lev XIV. se k tématu vyjádřil 28. září při tiskové konferenci na palubě letadla. Reagoval na vyjádření sedmi lidí, kteří v dětství zažili sexuální zneužívání v katolickém prostředí a s nimiž se setkal v Lurdech. Účastníci setkání následně novinářům sdělili, že papež podle jejich názoru uznal systémovou povahu problému.
Papež jejich výklad upřesnil. Připustil, že některé organizace uvnitř církve v určitých obdobích fungovaly způsobem, který lze označit za systémově zneužívající. Sám však dal přednost jinému pojmenování problému.
„Sexuální zneužívání je v první řadě lidským problémem,“ řekl Lev XIV. Zároveň zdůraznil, že v církevním prostředí má zneužívání další závažný rozměr, protože může hluboce poškodit, nebo dokonce zničit víru člověka. Církev proto podle něj nese zvláštní odpovědnost za doprovázení lidí, kteří zneužívání zažili, a za pomoc při jejich uzdravování.
Bätzing ocenil, že papež uznal zvláštní utrpení těchto lidí i odpovědnost církve. Jeho vyjádření však považuje za nedostatečné a vzhledem k možným důsledkům za velmi problematické.
„Nechci papeži podsouvat, že vědecké poznatky zásadně odmítá,“ napsal biskup. Podle něj však zůstává nezodpovězená zásadní otázka: zda Lev XIV. uznává, že zneužívání a jeho utajování neusnadňovali pouze jednotlivci či konkrétní organizace, ale také samotné struktury katolické církve.
Právě proto považuje papežovo jednoznačné vyjádření za naléhavě potřebné.
Německá studie odhalila tisíce případů zneužívání
Biskup se odvolává především na německou studii MHG z roku 2018. Výzkumníci analyzovali více než 38 tisíc personálních a dalších spisů katolických duchovních z let 1946 až 2014. Identifikovali 1 670 duchovních, u nichž dokumenty obsahovaly informace o obvinění ze sexuálního zneužívání nezletilých, a nejméně 3 677 zasažených dětí a dospívajících. Skutečný rozsah zneužívání mohl být podle autorů výrazně vyšší.
Studie upozornila také na prostředí, které zneužívání usnadňovalo a komplikovalo jeho odhalování. Bätzing připomíná zejména klerikalismus, nerovné mocenské vztahy, přehnané zdůrazňování posvátné autority kněží a tabuizaci sexuality.
Výslovně přitom odmítá považovat homosexuální orientaci duchovních za rizikový faktor. Problémem je podle něj její tabuizace, která může podporovat závislosti a prostředí mlčení.
Za zvlášť závažné označuje případy, kdy představitelé církve upřednostňovali ochranu její pověsti před bezpečím dětí a dalších lidí. Odpovědní činitelé podle něj někdy přehlíželi varovné signály, chránili pachatele nebo je překládali na jiná působiště.
Právě tato zjištění patřila k východiskům německé Synodální cesty, reformního procesu zaměřeného mimo jiné na otázky církevní moci, odpovědnosti a kontroly.
Kritika míří také na římskou kurii
Bätzing upozorňuje, že samotné potrestání pachatelů, preventivní školení nebo zpřísnění předpisů nestačí. Církev podle něj musí změnit také způsob rozhodování a výkonu autority. Požaduje jasně stanovenou odpovědnost vedoucích představitelů, transparentní postupy a účinnou, pokud možno nezávislou kontrolu.
Připomíná přitom změny zaváděné v limburské diecézi, včetně projektu zaměřeného na naslouchání lidem zasaženým zneužíváním a jeho prevenci. Zmiňuje také diecézní zprávu o dodržování pravidel za rok 2025, která popisuje zavádění kontrolních postupů a řízení rizik. Přiznává však, že ani tato opatření zatím nejsou dostatečná.
Kritiku zároveň vztahuje i na nejvyšší vedení katolické církve. „Pokud jde o římskou kurii, zatím vidím příliš málo ze zásadní proměny církevní kultury, kterou potřebujeme,“ uvedl.
Podle Bätzinga musí také vatikánské instituce prokázat, že dokážou transparentně vykonávat moc, nést odpovědnost a podléhat účinné kontrole. Duchovní autorita podle něj nikoho nezbavuje povinnosti skládat účty ze svého jednání.
Otázku institucionální odpovědnosti řešila v posledních letech také katolická církev ve Francii. Nezávislá komise CIASE v roce 2021 odhadla, že od roku 1950 zažilo sexuální zneužívání ze strany katolických duchovních a řeholníků přibližně 216 tisíc lidí, kteří byli v době zneužití nezletilí. Při započtení laiků působících v církevních institucích odhad vzrostl na přibližně 330 tisíc. Francouzští biskupové následně uznali institucionální odpovědnost církve i systémový rozměr zneužívání.
Bätzing varuje, že případné relativizování nebo popírání systémových příčin by znamenalo vážný krok zpět. Mohlo by znovu zranit lidi, kteří zneužívání zažili, a ohrozit důvěryhodnost dosavadního úsilí o nápravu.
„Dlužíme těmto lidem, abychom nic nepřikrášlovali, nic nezlehčovali a nepřehlíželi žádné nepříjemné poznatky,“ zdůraznil biskup.
Podle něj se důvěryhodnost církve nemůže opírat pouze o veřejná prohlášení, ale musí se projevit skutečnými změnami. „Kdo chce účinně předcházet zneužívání, musí změnit víc než jen chování jednotlivců. Musí změnit také struktury, které zneužívání usnadňují,“ uzavřel Bätzing. Podle tohoto měřítka musí být podle něj církev posuzována v Německu, Římě i jinde ve světě.
