Seznamka
ilustrační foto: detail z prezentačního plakátu k filmu Nemilovaní
Autor: www.csfd.cz
Jednoho rána Adam vstal - a začal nenávidět. Takto prostě popsal Zdeněk A. Eminger klíčový okamžik v životě Adama (Den, kdy začal nenávidět). Příběhy podobné tomu, co prožíval Adam, též dobře znám, ale nikdy bych neoznačila jeden konkrétní den za okamžik zrodu nenávisti. Jeho manželka Eva sice dokázala ukázat na den, který považovala za rozhodující změnu v životě Adama. Onen den byl však zásadní pro Evu, ne pro Adama.
Láska versus nenávist
Láska nebo nenávist se nikomu nepřihodí, vychází z nás a záleží jen na nás, jak o oba city pečujeme. Klientka mně vyprávěla příběh svého nezdařeného manželství. Její manžel utrpěl vážný úraz a klientka vylíčila, jak se manžel po tom úraze hrozně změnil. Zdálo se to pochopitelné. Poúrazová prognóza byla neradostná, první odhady byly velmi pesimistické, později se jeho stav zlepšil a muž začal chodit o berlích. Zeptala jsem, zda nic z toho, co mně popisuje, neexistovalo už před úrazem. Paní se dlouze zamyslela a pak prohodila: „No vlastně jo, ségra mně říkala, že se jí zdálo, že byl vždycky takovej.“
Zamilovanost, moře každodenních starostí, jako je pořízení bydlení, vybavení domácnosti, péče o malé děti, zahltí partnery natolik, že si nevšimnou, jak hodně jsou odlišní. Občas něco zaskřípe víc, ale to se přejde mlčením, odkáže se na přechodnou indispozici. Partner, který nezvládá situaci, se třeba i později omluví, nebo aspoň někdy, když už došlo k většímu excesu. Vztahy přece takto fungují a Eva nebude dělat z komára velblouda. Adam na pokus o rozhovor evidentně nereagoval, jeho výchova byla skoupá na city.
Klíčovou identifikaci problému nacházím v této větě: „Chlap se nesdílí, nepláče, nedává najevo duševní hnutí,“ opakoval Adam často. Adam se totiž upínal ke svému obrazu chlapství, kterému musí být podřízeno všechno ostatní. Adamův postoj je signifikantní pro porozumění partnerským problémům. Úplně stejně by vztah přestal fungovat, kdyby se Eva upírala jen ke svému ženství jako jedinému kritériu, podle kterého musí fungovat vztah. Adam byl přesvědčený, že se od něj očekává, aby takový byl, jinak by přece nebyl ten „správný chlap“.
Identita a vztah
„Jako muže a ženu je stvořil“ (Gen 1,27). Muž se vztahuje ke své mužské identitě a žena k ženské, současně však narážejí na své limity. Stačí položit základní otázku. A co je mužství a co ženství? V odpovědích zaznívá popis jejich rolí ve společnosti a jejich vlastností. V tom okamžiku si uvědomujeme, kolik z těchto uváděných znaků neplatí univerzálně a jak moc se jednotlivci odchylují od obecných vzorců. Z mnoha současných diskusí na tato téma vyplývá, jak důležitá je identita jako kritérium, podle kterého můžeme o sobě uvažovat. Ostatně i současné turbulence ohledně různých dalších pohlaví a jejich změn vyplývají z bytostné nejistoty člověka. Na druhé straně je v samotném upnutí se k identitě nastražena i past. Člověk se vztahuje jen k sobě samému a ne k druhému. Upne se na vlastní identitu a zapomene, že jeho osobnost se vytváří ve vztahu k druhému.
Marie Kolářová
Autor: archiv Marie Kolářové
Adama vnímám jako člověka, který se vztáhl sám k sobě a přestal vidět Evu. Ke spokojenému životu nepotřeboval harmonický vztah s Evou, ale život podle představ, které se narýsoval jako svoji vzorovou identitu. Nadefinoval si, co pro něj znamená mužství, a tomu vše podřídil. (To samé se může stát ženě, jen zde reflektuji jeden konkrétní článek.) Všechny Adamovy vnější projevy spočívaly v tomto nastavení. Do svého vzorce chování zařadil postoje k některým křesťanským tématům (potraty, eutanázie, antikoncepce, sexualita), k vybraným skupinám obyvatel (muslimové, Romové, homosexuálové, lidé bez domova) stejně jako přilnutí k některým názorům.
Vztah se vytváří vzájemným sdílením, které nemůže fungovat bez naslouchání druhému a reflexe vlastního jednání. Eva chtěla diskutovat, ale Adam znal jen své pravdy. A nejen to, Eva podle něj všechno dělala špatně. Jenže Adam si zřejmě nikdy nepotrpěl na vytváření vztahu. Byl šikovný, uměl opravit a sehnat, co bylo potřeba. Jinak ale existoval, byl, nepotřeboval o ničem přemýšlet. Měl rád věci na svém místě. Spokojený však byl jenom zdánlivě. Z Evy a Adama se totiž po počátečním období zamilovanosti stali spolubydlící, nikoliv opravdoví partneři se zájmem jeden o druhého. Adamovi něco chybělo. Řešení jisté nespokojenosti, pocitu nedostatečnosti, frustrace, čehokoliv, co ho činilo uvnitř neklidným, neřešil ve vztahu k Evě. Tu měl jenom vedle sebe. Adam našel potvrzení své pravdy, tedy své představy o sobě a o Evě, na Facebooku.
Hledání viníka
Hledání viníka v sobě anebo v jiných je paralelou k potřebě nalezení identity a vztahu. Často slyším od klientů: „Pořád jsem hledal/a chybu v sobě.“; „Opakovaně jsem se ptal/a, co dělám špatně.“ Vztah nemůže dlouhodobě fungovat, pokud jeden z partnerů nevidí žádné selhání u sebe. Věty o hledání chyby v sobě často slyším od obětí domácího násilí, i když pro vnějšího pozorovatele je situace naprosto přehledná. Nikdo nemá právo užít násilí vůči svému partnerovi. Přesto obětem trvá někdy i docela dlouho, než jsou ochotny připustit, že to není jejich chyba. Násilník totiž velmi rád opakuje, že je v podstatě nucen používat násilí, protože jiným způsobem mu jeho partner nedovoluje jednat.
Adam nebyl schopný identifikovat viníka v sobě, nacházel jej ve všech, kdo odporovali jeho obrazu ideálního světa. Absence vědomí vlastních nedokonalostí, selhání a neschopnost nalézat kompromis zavedly Adama do jeho světa nenávisti. Na tuto cesta se nevydal ten den, kdy otevřel Facebook, ale v podstatě od počátku svého vztahu s Evou. Nejdříve byl nejspíš zamilovaný a viděl Evu ve světle, v jakém ji chtěl vidět, pak čekal, že Eva bude fungovat podle jeho představ. Čím dál víc zjišťoval, že Eva žije také svůj vlastní život, a to ho činilo nervózním. Nikdy si však nepoložil otázku, zda není chyba v něm. Svoji představu o správném chlapáctví povýšil na vysněný ideál, z kterého nemůže slevit.
Křesťané a láska
Lidé, jako je Adam, používají některé křesťanské morální zásady jako klacek, kterým umravňují jiné. Vybírají si z křesťanské zvěsti jen to, co se jim hodí do jejich obrazu světa. Ten nikdy ve svém celku není křesťanským, protože v něm není místo pro bližního, který neodpovídá jejich představám. Tito lidé nepociťují lítost, chybí jim soucit a pokora, nepřipouštějí si, že by v něčem selhávali. V křesťanských společenstvích se setkáváme s lidmi, jako je Adam.
Ne vždy je ale jistá rigidita a úzkostlivost spojena se selháním v partnerském vztahu. I křesťan, který ujíždí na některých nenávistných vlnách, může vytvářet vcelku obstojný vztah, a teď nemyslím s obdobným haterem, ale s někým názorově odlišným. Podaří se mu to pokaždé, když sleví z některých svých postojů, když pochopí, jak lpění na některých vzorcích a názorech dokáže zničit jeho vztah. Je toho vůbec schopen? To je samozřejmě složitá otázka, protože čím víc nenávisti, tím méně místa v srdci pro pozitivní cit.
Nemusí být příjemné ocitnout se ve společenství křesťanů, kteří nás ze všech stran začnou přesvědčovat, jaké pohromy nám hrozí, do jaké zkázy se řítíme a čeho se máme obávat. S mnohými z nich je přesto možné normálně si povídat, pokud u nich není úplně zablokována schopnost naslouchat. Možná se nedají příliš přesvědčit, možná se ale přece u nich nějaká pochybnost o dosud neotřesitelných pravdách vzbudí a začnou znovu přemýšlet o tom, co slyšeli.
Adam nikdy nedozrál a nebyl schopen pochopit, jak fungují vztahy. Zarputilý muž (týká se i žen), který nikdy neustoupí ze svého, protože jeho identitou se stala jeho představa o tom, co znamená být správným chlapem (ženskou). Vytvořil si svoji modlu. Je pak jedno, zda si vybere něco z křesťanství, z islámu anebo naopak přilne k boji proti náboženství. Ve svém haterství jsou si tito lidé velmi blízcí. K islámu konvertoval třeba Arthur Wagner, člen AfD, anebo nedávno Joram van Klaveren, bývalý člen Wildersovy strany, který změnil svůj názor na islám během psaní protiislámské knihy.
Adamovi se nenávist nepřihodila toho dne, když se zaregistroval na Facebooku. On se jen každodenně utvrzoval, že si vybral dobře. Jako měl Glum svého miláška, tak se i Adam upínal ke svým představám. Každý z nás je pozván, aby si vybral dobrou cestu, aby miloval, aby vytvářel dobré vztahy, aby se zbavil milášků, které ho stahují do temných propastí.
Autorka je advokátka Metropolitního církevního soudu
