Dvě interpretace poslání Panny Marie

Původní Mariánský sloup na Staroměstském náměstí (detail)
Autor: Wikipedia.org / Jindřich Eckert

V nedávných vánočních dnech se mnoho našich občanů chodilo dívat na výstavy betlémů. Jedna taková výstava se např. konala v Betlémské kapli. Defilovaly tam před námi postavy z vánočního evangelia – svatá rodina, pastýři, mudrci či hvězdáři z dalekých krajin. České betlémy často doplňují figury z minulosti i současnosti tak, jak lidé zpodobnili sami sebe při klanění se narozenému Ježíšovi. V množství obrazů a figurek je vedle narozeného Krista zpodobněna jeho matka Marie.

Mariánská úcta

Nejen křesťané, ale i lidé jiných věr a názorů se zadívají na statečnou ženu, která před dvěma tisíci lety přijala riskantní těhotenství, jež se dalo tak těžko vysvětlit. Je to žena, o které je na stránkách Bible řečeno, že ve své víře přijala tak velké a závažné poslání, za něž ji budou blahoslavit národy. A to se skutečně děje dodnes. Marie bývá označována jako Theotokos – Dei genetrix – Bohorodička.  Vídáme obrazy navazující na evangelia a znázorňující Marii jako něžnou maminku chovající narozeného Ježíše. Jsou ale i obrazy, které Marii zachycují v největší bolesti probodeného mateřského srdce, kdy stojí pod křížem, na němž umírá její syn. Marii můžeme pak zahlédnout ještě později mezi Ježíšovými učedníky – svědky Kristova vzkříšení. 

Je mnoho obrazů a soch Marie, které více či méně korespondují s evangeliem. Vedle oficiálního učení církví je zde i lidová zbožnost. V Polsku jsem se zúčastnil mezinárodní ekumenické konference katolíků, pravoslavných a protestantů, kde se otevřeně diskutovala mariologie. Po všech přednáškách a diskusích se zdálo, že rozdíly v úctě a následování Marie nejsou tak velké, jak se někdy zdají. Také jsem si nedávno pročetl vánoční zvěstování od papežského kazatele Raniera Cantalamessy o Marii jako Kristově matce a našem úkolu nést Krista. Jako protestantský teolog jsem mohl s většinou naprosto souhlasit. Jsou ale také strašná zkreslení a deformace poslání této úžasné a pokorné ženy velké víry v Boha.

Problém Mariánského sloupu

Jedna taková deformace stála dlouho na Staroměstském náměstí, dokud ji v roce 1918 nezbořil lidový odpor. Tato socha Marie se velmi lišila od toho, co vídáme na obrazech v kostelích, kaplích i v české krajině. Byl to tzv. Mariánský sloup, který prý vyjadřoval vděčnost za záchranu Prahy před švédskými vojsky. Tento sloup ale obsahoval mnohem víc. Byl to pomník k uctění ztráty české samostatnosti a totálního pokoření českého národa pod nadvládou Habsburků po bitvě na Bílé hoře v roce 1620, tak jak to vyjadřovala každoroční procesí ke sloupu, a to až do doby, kdy je Josef II. zakázal. Bylo to stálé připomínání genocidy uprostřed českého národa. Po Bílé hoře začaly popravy, špehování, výslechy, mučení a věznění pro víru. Tisíce rodin, pokud nechtěly přijmout jedinou povolenou konfesi, musely opustit svou vlast.

Panna Maria doznala tvrdou reinterpretaci své role. Na sloupu byla prezentována jako tvrdá žena, která stojí na 16 metrů vysokém sloupu a tam šlape po drakovi a velí andělům, kteří propichují svými meči heretiky – protestanty. Věrná, statečná, pečlivá a něžná maminka našeho narozeného Spasitele se na sloupu stala nemilosrdnou bojovnicí, která stála jen několik metrů od popraviště, kde byl sťat kazatel Jan Želivský a na které dopadaly hlavy dvaceti sedmi českých pánů. Je to zvláštní hermeneutická proměna z něžné maminky do tvrdé, nemilosrdné a ve službách monarchie kruté ženy, dychtící po slzách a krvi poražených. Jaký je to interpretační přemet a jaké strašné zneužití té, která je hodna blahoslavenství, protože byla ochotna riskovat život, vystavit se hanbě a obětovat sama sebe! Smutné je, že se takové intepretace oslavující násilí a totalitu objevují v době, kdy žijeme třicet let ve svobodné zemi, kdy velmi pokročilo ekumenické hnutí a probíhá neutuchající zápas o jednotu.

Dvě interpretace poslání Panny Marie

Autor článku s arcibiskupy Graubnerem a Vlkem v Nosticově paláci při podpisu první dohody zástupců církví se státem v roce 2007
Autor: archiv Pavla Černého

Snaha o obnovu Mariánského sloupu

Fundamentalistický spolek pro obnovu Mariánského sloupu se snažil za každou cenu získat povolení k výstavbě. V roce 2017 lidovecký radní pražského magistrátu Jan Wolf předložil pražskému magistrátu návrh na obnovu „repliky“ tohoto sloupu – symbolu krutosti a násilí. Na svém jednání tehdy pražské zastupitelstvo tento sloup odmítlo. V důsledku hlasování měl radní Wolf rozvázat všechny dosavadní smlouvy vedoucí k obnově sloupu, jak je to v zápise z jednání. To tento svéhlavý úředník odmítl udělat. Místo toho předložil návrh na obnovu sloupu znovu v září 2019. Zastupitelstvo svým hlasováním znovu stavbu repliky odmítlo. Svým dopisem se tehdy připojilo dvacet šest historiků umění, aby potvrdili, že se tento sloup na současné náměstí nehodí a že o replice ani nemůže být řeči, protože některé části sloupu už tenkrát byly poškozeny a při vlastním odstranění v roce 1918 byly ztraceny další části. Repliku proto nelze vytvořit a sloup je tedy spíše karikaturou. To vůbec nevadí zastupiteli Wolfovi, bývalému primátoru Bohuslavu Svobodovi (ODS) a radnímu Jiřímu Pospíšilovi (TOP 09). Zastupitel Wolf začátkem prosince zařadil dodatečně na jednání kauzu sloup znovu. Protože v rozhádané koalici jednání postupuje velmi pomalu, k dalšímu jednání v nočních hodinách nedošlo. Za celou kauzou je i mnoho zákulisních jednání, protože tábor katolických fundamentalistů je poměrně silný. Trvají na tom, že blahoslavenou Ježíšovu maminku nejlépe uctí sloupem a přihlásí se tak k památce náboženského i politického útlaku ve jménu habsburské monarchie a ve spolupráci s tehdejší vládychtivou římskokatolickou církví. 

Monarchistické hnutí samozřejmě také podporuje obnovu sloupu a na webech se dají dohledat podivné spojitosti. Prý se zde bojuje o duši Evropy. Místo, kde stál sloup, je prezentováno jako duchovní střed Evropy a citován je Otto von Bismarck, který řekl, že kdo ovládne Bohemii, je Pánem Evropy. Ano, i dnes jsou zde ti, kteří by zase chtěli vládnout. Přitom Ježíš poslal církev sloužit.

Aktuální diskuse o sloupu s kardinálem Dukou

Chtěl jsem si o symbolice Marie pohovořit s někým znalým a odpovědným. Český rozhlas tři měsíce domlouval diskusi o sloupu mezi kardinálem Dukou a mnou. Rozhlasový rozhovor se uskutečnil 8. ledna 2020, na přání pana kardinála nikoli v budově rozhlasu, ale v Arcibiskupském paláci. Přijela paní redaktorka i rozhlasová technika. Začali jsme natáčet a asi po dvaceti minutách pan kardinál nevydržel a rozčilen utekl. Litoval jsem, že dialog na tak závažná témata s ním zřejmě není možný. Také se ukázalo, že za společností pro obnovu sloupu stojí sám kardinál. Práce Českého rozhlasu byla zmařena a mně se cestou domů ozývala v paměti krásná slova papeže Františka: „Jakmile se ocitnu tváří v tvář klerikálovi, proměním se nezadržitelně v antiklerikála. Klerikalismus by neměl mít s křesťanstvím nic společného“. 

Katolíci a ekumenické vztahy s protestanty

Později jsem si také našel citát se slovy kardinála Berana, jehož ostatky byly s velkou slávou převezeny do katedrály v Praze a která před lety zazněla na Druhém vatikánském koncilu: „Tak se zdá, že i v mé vlasti katolická Církev stále trpí pro to, co bylo v minulosti jejím jménem vykonáno proti svobodě svědomí, jako bylo v patnáctém století upálení kněze Jana Husa nebo v sedmnáctém století vnější donucení velké části českého národa, aby zase přijal katolickou víru… Světská moc, i když to aspoň předstírá, ve skutečnosti takovými činy způsobuje trvalou skrytou ránu v srdci národa. Toto trauma brzdilo pokrok duchovního života… Tak nás tedy i dějiny napomínají, abychom na tomto koncilu zásadu náboženské svobody svědomí vyhlásili jasnými slovy a bez výhrad, které by pramenily z oportunistických důvodů. Jestliže se to stane, a to i v duchu pokání za hříchy v této věci dříve spáchané, mohutně vzroste mravní autorita naší Církve k prospěchu národů.“ 

Jsem rád, že mám katolické bratry a sestry v naší zemi i v různých zemích světa, kteří smýšlejí podobně jako kardinál Beran a papež František. Symboly mají velkou sílu a je zde i historická paměť, která ještě úplně nezmizela. Tak, jak říká papež František, proti klerikalismu se musí bojovat, a to i v roce 400. výročí bitvy na Bílé hoře. To se nevyřeší sloupem, ale pokáním s obnovou smýšlení. Jestli je ekumenismus hnutí z Ducha svatého, pak ho nemůže zastavit žádný sloup!

Pavel Černý, předseda Kostnické jednoty – Sdružení českých evangelíků, emeritní předseda Ekumenické rady církví v ČR.

Mezititulky redakční.

Viz též článek serveru iRozhlas.cz: Absolutně neekumenické pošlapání všeho, rozčílil se Duka v debatě o mariánském sloupu. Pak odešel.