Seznamka
Dominik Opatrný
Autor: upol.cz
Rodina je v krizi, tradiční hodnoty jsou v krizi a české katolické vysoké školství je v krizi. Všechny tři výroky jsou si podobné: můžeme do nich promítat své nespokojenosti, ale pravdivé nejsou. Krize je krátké období náhlé nestability, kdy se rozhoduje o dalším vývoji (z řeckého krisis, soud). Naproti tomu takzvanou krizi rodiny, hodnot a teologie tu máme desítky let. To pochopitelně neznamená, že by českou akademickou teologii nic netrápilo. Pojďme se tedy podívat na pět výzev, kterým teologické fakulty čelí. Vycházet budu z perspektivy Olomouce, kde působím, a nečiním si nárok na úplnost. Naopak budu rád, když mě ostatní doplní v komentářích.
Teologické fakulty musí zaprvé dostát nárokům jak církve, tak státu. V oblasti výuky není vždy úplně jednoduché vyhovět státním i církevním regulacím a požadavkům na kvalitu. Nejkřiklavějším příkladem je asi titul licenciát, který chápe každé právo úplně jinak. Ale všechny teologické fakulty nabízejí akreditované studijní programy, takže tuto výzvu nakonec řeší úspěšně.
Zvláštní kapitolou je doktorské studium, kde je velmi obtížné získat studenty, kteří se mohou věnovat práci na disertaci naplno. Ještě těžší je ovšem získat studentky, což se pak projevuje na zastoupení teoložek v učitelském sboru.
Obtížné je také sladit požadavky církve a státu, respektive teologie a veřejné vysoké školy v oblasti vědy. V prvním ročníku učíme doktorandy, že budou muset vyvažovat nároky státní Metodiky hodnocení vědy a výzkumu s tím, co se cení v jejich teologické disciplíně. Stát požaduje články v časopisech, které mají vysoké hodnocení v soukromých databázích Scopus a Web of Science. Opravdu dobré teologické časopisy, jako třeba ET Studies, se v nich ale nemusí vůbec objevit. Čeští teologové tedy musí dělat co nejlepší teologii, a přitom alespoň občas publikovat ve vysoce hodnocených časopisech. Pochopitelně by se mohli na státní hodnocení vykašlat, ale to by mělo tři nemilé důsledky: teologická fakulta by začala být špatně hodnocena v rámci univerzity, což si nemůže dovolit (viz níže). Dále by bez požadované publikační činnosti nezískala akreditace, a tudíž by nemohla ani vyučovat. A poslední důvod je ten, že státní požadavky nejsou úplně nesmyslné. Za poslední roky se posunuly od shánění bodů k poměrně komplexnímu hodnocení. Samozřejmě by mohly být ještě lepší a lépe zohledňovat specifika humanitních věd, ale celkově vedou akademiky správným směrem.
Druhou výzvou pro teologické fakulty je být společensky relevantní a zároveň vycházet ze svých kořenů. Některé obory, ač potřebné, to mají s relevancí obtížnější. Biblistika a patrologie jsou pro teologii zásadní, přesto nemohou přímo přispět ke všem aktuálním tématům. Olomoučtí biblisti a patrologové ovšem vynikají na fakultě tím, jak získávají granty i mezinárodní respekt. Podobně jsou na tom historici: projekt Jitky Jonové na mapování a metodiku památkové ochrany liturgických textilií neřeší nejžhavější téma, ale pomáhá ochraňovat naše kulturní dědictví.
Pak jsou tu teologové, kteří se aktuálních otázek ujali. Josef Mikulášek se svým týmem rozvíjí téma synodality, a to jak odborně, tak popularizačně. Praktičtí teologové mají aktuální témata přímo v popisu práce. Například Jakub Doležel řeší grant Technologické agentury ČR na spirituální citlivost v sociální práci. Velkou příležitostí, ale zároveň i výzvou, je pro olomoucké teology možnost navázat spolupráci s “tvrdou vědou” rozvíjenou na fakultním institutu sociálního zdraví OUSHI.
A protože žádná teologická fakulta se neuživí pouze teologií, každá nabízí i další studijní programy. V Olomouci je to hlavně sociální pedagogika (s pedagogickou fakultou), sociální a humanitární práce (s Caritas VOŠ sociální), Aplikovaná psychoterapie a inovace v sociální práci, Sociální determinanty zdraví a Etika a kultura v mediální komunikaci. I přes časté obavy, že se tak rozředí identita fakulty, dochází spíš k tomu, že jiné obory přináší teologům cenné podněty.
Třetí výzvou je internacionalizace. Nemluvím teď o internacionalizaci akademických pracovníků, protože ta se již stala samozřejmostí. Ve výročních zprávách se dají dohledat členství v předsednictvech mezinárodních teologických společností, pořádání mezinárodních konferencí a společné publikační výstupy, za kterými jsou desítky hodin spolupráce s kolegy v cizině. Opravdovou výzvou je spíše internacionalizace studia. Ne že by nabídky nebyly: jsou tu výměnné programy (Erasmus a CEEPUS), povinně nabízené předměty v angličtině a přednášky hostujících profesorů. V Olomouci hostíme pravidelně studenty z Ukrajiny, Gruzie a dokud to šlo, i Běloruska. Pořádáme také International Teaching Week, kam zveme vyučující z celého světa a studenty ze střední Evropy. Ale zájem studentů je omezený. Snad jsou za tím obavy z angličtiny, snad obtíže zvládat nároky studia i života.
Ze zahraničí ale přichází i zpětná vazba. Každou vysokou školu hodnotí každých pět let mezinárodní panel, navíc Univerzita Palackého si zařídila vlastní hodnocení po oborech, takže teologii hodnotí a připomínkují podle teologických standardů skutečně profesoři teologie ze zahraničí. Pokud se chce teologie na univerzitě udržet, musí v těchto hodnoceních vycházet dobře.
V České republice si často stěžujeme na klesající počet studentů denního studia. Postřehy partnerů v zahraničí ale ukazují, že si vůbec nevedeme špatně. Respekt vyvolává zejména počet studentů tzv. Teologie online a u těch, kteří zde učili, i kvalita studentů. Klíčem k úspěchu je dobrá manažerka (Gabriela Vlková) a její odhodlaný tým.
Čtvrtou výzvou pro teologické fakulty je udržet kladný rozpočet. Na tom musí spolupracovat všichni zaměstnanci. Jen pokud bude teologická fakulta “bezproblémová”, pokud bude vzorně spolupracovat s rektorátem a bude ochotna převzít koordinaci mezifakultních projektů (jako Peter Tavel v projektech OP JAK nebo Jaroslav Franc v projektu Erasmus pro region Blízký východ), pokud bude mít dobré hodnocení vědy a bude získávat vědecké granty, budou ji ostatní brát vážně. Peníze umožní připravovat nové projekty, ale také slušně zaplatit neakademické pracovníky, což jsou většinou ženy po mateřské. Pomohou také začínajícím badatelům nastartovat svou kariéru, jako mně pomohla účast v projektu Historie a interpretace Bible.
Poslední výzvou teologických fakult je udržet dobré vztahy. V tak konkurenčním prostředí, jako je vysoké školství, to není vůbec snadné. Je to stálý boj, v němž mají klíčovou roli děkani. A také my všichni můžeme přispět třeba tím, že si všímáme, co dobrého dělají naši kolegové. Jak ale poznáme, zda se nám úsilí o dobré vztahy daří? Pokud dokážeme naplňovat svoje poslání a spolupracovat na nových projektech, věřím, že jsme na dobré cestě.
Doc. Dominik Opatrný přednáší morální teologii na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora.
