Christnet.eu už 25 let přináší nezávislý a ekumenický pohled na víru, církev a společnost. Bez paywallů a bez závislosti na jakékoli instituci. Takových míst mnoho není. Fungujeme díky čtenářům, kteří se rozhodli přispět. Váš pravidelný příspěvek nám pomůže pokračovat.
Používáme cookies. Nezbytné cookies zajišťují chod webu. Bez vašeho souhlasu
měříme návštěvnost jen anonymně a bez cookies. S vaším souhlasem navíc použijeme
podrobnější analytické nástroje, které nám pomáhají web zlepšovat.
Více v zásadách ochrany osobních údajů.
Při prosazování restitucí církevního majetku se argumentovalo spravedlností, tím, aby se zcizený majetek vrátil, komu má patřit. Měl-li však být brán úmysl někdejších donátorů doslova, musely by církevní subjekty, které by držely vrácený majetek, akceptovat omezení, která byla v minulosti na něj navázána. Na prvním místě stojí patronátní právo: patron, zpravidla panovník, vrchnost či město za udělený majetek získaly právo navrhovat kněze na příslušná obročí, zatímco biskupství takové obsazení místa pouze schvalovalo. Co by stát dnes s patronátem dělal? Třeba nic, třeba by tvrdošíjně na farářská místa navrhoval ženaté muže nebo dokonce ženy. Třeba by patronátní práva zprivatizoval. Koupili byste si patronát svého kostela? 
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.