Články – Ludmila Dědková:

Praktická víra

Moje archa úmluvy IV. – po válce a za komunistů

Ludmila Dědková / 5. 3. 2004

Německý církevní tajemník se potkal s českým kolegou Hrůzou a ten mu vyprávěl vtip. „U nás teď máme nízké příděly benzínu: občan dostane 10 l, tajemník strany 30 l a církevní tajemník 60 l na měsíc. Jak to? To jezdí tak daleko? Nač ho tolik potřebuje? Aby mohl jezdit na mši do sousedního okresu." Teď u toho seděli ti paxteriéři (Pacem in Terris -hnutí kněží, spojené pro svoje kolaborantské postoje s komunistickým režimem) a ti nemohli vydržet, a ten Němec to nepochopil. V tom je vidět ta česká satira.

Praktická víra

Moje archa úmluvy III. - Vojákem v Anglii

Jan Kirschner, Ludmila Dědková , Jiří Hort / 27. 2. 2004

Byli jsme vojíni, čili ucha obecná. Prodělali jsem zde zdravotní výcvik a probrali zdravovědu. Často jsme se plížili po břiše, maje na zádech raněného vojína. Ale teda těžkej byl dost! Tak jsem se plížil travou. Člověk se musel k němu připlížit, šikovně ho otočit na svá záda a potom se s ním odplížit dál.

Lidé

Moje archa úmluvy II. – štúdia v Itálii

Ludmila Dědková / 20. 2. 2004

V Itálii jsem si kupoval pražené kaštany, původně byly hodně laciné asi za 5 lir. Za liru se dostalo jedno kilo fíků, když jsem nakupoval jako študák. Když jsem dělal na orientálním ústavu, tak už deset fíků stálo deset lir. Jeden kluk, co si tam kupoval vedle, říkal tomu prodavačovi: “Tak to znamená, že jeden fík stojí jednu liru.” A prodavač na to: “Kdepak, to znamená, že lira je za fík.” Když jsem tam přijel v roce třicet sedm tak za pět lir člověk dostal i ten bubínek, na kterém pražili ty kaštany a všechny kaštany k tomu.

Článek měsíce

Ekumenický den v Semaníně

Pavla Holíková / 13. 9. 2026

Ekumenický den v Semaníně

Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy.

K zamyšlení

Co činíš, bratře

Lenka Kateřina Tetivová / 28. 9. 2026

Co činíš, bratře

V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.