Mám poznámky k Putnově Kázání o potopě a klimatické změně, které bylo zveřejněno na Christnetu. Normálně bych asi nejdříve napsal, že je to kázání příliš dlouhé – více než 2200 slov, to je dvojnásobek běžného nedělního evangelického kázání. Vím však, že Martin C. Putna své promluvy dovede udělat neobyčejně poutavé, a tak budu mít jen tři jiné formální připomínky.

Měl jsem po dlouhém čase zase jednou příležitost být na civilním pohřbu jako posluchač. To pak naslouchám pozorně každému slovu. Řečnice svou řeč k bezvěrecké rodině vypointovala tím, že „všechno napraví lékař největší: čas“. Tady by se jistě dalo rozebírat, jak jsou taky tito profesionálové nakonec odkázáni na slovní zásobu původu náboženského. Ale nešť. Více mě překvapili pozůstalí: tím, jaké k obřadu vybrali písně. – Nejprve z přehrávače zazněla sladká „U nebeských bran“ a  potom - jak říkají funebráci: při zatahování rakve - zpíval kýčovitý Jakub Smolík svou „Ave Maria“.