Od první smutné nepřiměřenosti, související s úmrtím Karla Gotta, jsme – zdá se – ochráněni. Nebudeme dávat dělovou ránu při státním pohřbu. Místo toho se chystá veřejné rozloučení na Žofíně a zádušní mše pouze pro zvané v Katedrále. A právě s touto druhou událostí bychom měli mít ještě větší problém, než s populistickým nápadem uspořádat zpěvákovi státní pohřeb.

Se zájmem jsem si přečetl polemiku Ronalda Němce Nepravdy z kazatelny? Nepravdy života, kterou autor obhajuje postoj biskupa Wasserbauera a kritizuje článek Martina Vaňáče k peticím za podporu manželství. Nechci teď diskutovat o samotném jádru sporu – tedy o LGBT manželstvích nebo o přijatelnosti některých argumentů v uvedené petici. Daleko více mě totiž ve zmiňované polemice zaujalo něco jiného: Jak moc je článek prosycen stereotypy a kognitivními omyly, které pan Němec vydává za racionální argumenty.