Obnovením církevního školství, a zejména církevních gymnázií, získali po r. 1989 čeští katolíci mimořádně příznivou šanci vychovávat část naší budoucí inteligence v duchu křesťanské víry a kulturní tradice, tedy tak, aby se mladí lidé, kteří těmito gymnázii projdou, stali časem zastánci a šiřiteli křesťanských věroučných i mravních zásad v hospodářském i duchovním životě naší společnosti.

V kázání prof. Tomáše Halíka na třetí postní neděli mě zaujala poznámka, v níž kazatel označuje pojetí neměnné lidské přirozenosti za historický konstrukt, tedy za myšlenkový útvar, který nemá věcný základ.

Skutečnost, že se v Církvi v posledních několika desetiletích vyvinulo ideové napětí mezi dvěma směry chápání křesťanské morálky a věrouky, se stává čím dál více všeobecně známou skutečností. Jeden z obou směrů bývá chakterizován jako „konzervativní“, jemu konkurující směr „progresivní“. Názvy nejsou zřejmě zcela výstižné, ale na jménech tak dalece nezáleží. Důležité je, co se jimi rozumí. ..