Spisovatelka Marie Šulcová se odvážila píchnout do vosího hnízda. Málokteré téma je totiž tak citlivé jako otázka spolupráce kněží se Státní bezpečností. Poukazovat na kostlivce ve skříni znamená koledovat si o mírně řečeno nepochopení, bohužel právě v církvi. Tím spíš, že autorka literárně zpracovala naprosto konkrétní případ.

Letošní Katolická charismatická konference nebyla jubilejní – v pořadí dvacátá čtvrtá a na brněnském Výstavišti se konala po sedmé. Přesto vyzněla tak trochu slavnostně a byla svým způsobem mimořádná. Už jen rekordním počtem zúčastněných: bylo nás celkem 7000. Konferencí nás provázel Zacheus a jejím mottem byla věta z Lukášova evangelia: „On je hostem u hříšného člověka“ (Lk 19,7).

Po neobyčejně dlouhé zimě jsme se dočkali květnových dnů. I naši předkové znali dlouhou, nekonečnou zimu, a proto s radostí zpívali: Vinšované léto, ó nebeský máji… Líbezně nás volá Panenka Maria, Matka vambeřická, ta nás očekává… Květen, máj, je odedávna spojován s mariánskou úctou, která našla svou liturgickou formu v takzvaných májových pobožnostech. Nedá se přesně určit, kdy a jak vznikly, jejich kořeny nejsou jednotné.

V září 2009 mi bylo přáno prožít mešní oběť s Benediktem XVI. ve Staré Boleslavi. Své dojmy z Proboštské louky jsem tehdy shrnula do jedné věty, do nadpisu svého článku: Benedikt to zvládl. A dnes musím jen opakovat: Benedikt to zvládl – na sto procent!

Advent je novoroční čas církve, plný naděje a očekávání. Advent je ovšem i cesta – nečekáme s rukama v klíně, ale vydáváme se na pouť za tím příslovečným světlem na konci tunelu, za betlémskou hvězdou.