Pan Salvet si ve svém nedávném článku položil otázku, zda je interrupce kompatibilní s křesťanstvím. Pak přednesl několik obecných argumentů potratářů a několik nesmyslů o křesťanství, aby vše svými „logickými“ vývody, pro něž si zcela mimo křesťanství připravil půdu, sjednotil ve svém názoru. Takže nakonec víme, že panu Salvetovi interrupce z jakéhokoliv důvodu do určité doby vlastně nevadí. Tak ovšem otázka nezněla.

3. srpna odešel muž, kterého můžeme plným právem považovat za svědomí ruského národa a vlastně tak trochu celého světa. Alexandr Isajevič Solženicyn  byl mnohem víc, než jen vynikajícím spisovatelem, houževnatým samorostem, kronikářem gulagu či kritikem společenského uspořádání Východu i Západu. Byl tím vším a ještě mnohým dalším a vyrostl tak v titána, který si získal mnoho obdivovatelů a i nepřátel po celém světě. Jeho cílem bylo vyrůst ve spisovatele podobného Tolstému.. Nakolik se mu to podařilo, těžko říci, vše ukáže čas.

1. srpna 1944 vypuklo Varšavské povstání.  Na půdě bývalého židovského ghetta zlikvidovaného o rok dříve se dosud nacházela věznice Gęsiówka a v ní asi 400 Židů z různých koutů Evropy. Povstalecké síly provedly v prvních čtyřech dnech dva neuspěšné pokusy dobít Gęsiówku. Někteří se s tím ale nehodlali smířit. Tak přišel útok elitní jednotky podporované ukořstěným tankem Pantherem, který s neuvěřitelnou drzostí vyrazil vpřed bez podpory pěchoty, přejel přes podminované barikády, projel uzavřenou bránou věznice, postavil se doprostřed na její „náměstí“ a začal zevnitř odstřelovat jednu strážní věž po druhé...

V prosinci 1942 se skupina Sendlerowé připojila k Żegotě. Přijala několik dalších pomocníků z řad této organizace a byla pojmenována jako Dětské oddělení. Oddělení pašovalo z ghetta desítky dětí denně. Byly prováženy v sanitkách a pohřebních vozech v rakvích či pytlích pro mrtvoly, zahrabané v odpadcích, vyváděny kanály či přes starou soudní budovu, nahrazující v jednom místě zeď ghetta, případně ve vycpaných pytlích přehazovány přes zeď. Ty starší musely být v přechodných úkrytech urychleně proškoleny v polštině a katolických zvycích.

Żegota. Legendární organizace, v níž se spojil celý polský demokratický odboj, od židovských organizací přes Židům nakloněné socialisty až po antijudaistické katolíky. Podíváme-li se na ni, zjistíme překvapivou věc: Żegotu sice jako každou správnou odbojovou organizaci řídili muži, ale jejími duchovními zakladateli byly ženy-intelektuálky. Ženy se samozřejmě v odboji objevovaly všude na světě, ale málokde dosáhly takového vlivu a (byť opožděně) takové proslulosti.