Oceňuji klidný tón reakce pana kardinála Dominika Duky a čas, který jí při svém pracovním zatížení věnoval. Rovněž oceňuji, že přijal několik mých poznámek k televiznímu přenosu hlavní bohoslužby Národního eucharistického kongresu v Brně jako zamýšlený příspěvek k reflexi působení katolické církve v České republice a představil svůj pohled na věc. Nemám v úmyslu zabředat do nekonečné výměny názorů prostřednictvím médií, přesto si dovolím zareagovat.

Magazín Christnet přinesl 19. října článek evangelického teologa Martina Vaňáče s názvem „Několik poznámek k Národnímu eucharistickému kongresu“. Nepochybuji, že se snaží o seriozní zamyšlení, vždyť připomíná, že osobně se celé události neúčastnil. Chtěl bych použít některé jeho náměty spíš jako odrazový můstek k poznámkám vlastním, nejde tedy o polemiku, ale jakési glosování a pohled z dalšího úhlu.

V sobotu se na brněnském náměstí Svobody uskutečnila slavnostní bohoslužba, která byla vyvrcholením Národního eucharistického kongresu. Nebylo vynaložené usilí častečně zmařeno nevhodným načasováním akce a vystoupením papežského legáta?

Do doprovodného programu festivalu Prague Pride se poprvé v jeho několikaleté historii zapojí i římskokatolická farnost. Ve středu 12. srpna se od 18.00 uskuteční v pražské Akademické farností při kostele Nejsvětějšího Salvátora přednáška a diskuse s jeptiškou Jeannine Gramick, spoluzakladatelkou hnutí New Ways Ministry, která se ve Spojených státech už od sedmdesátých let věnuje LGBT lidem, kteří se nechtějí vzdát svého místa v církvi.

Dominik Duka prožil během svého kněžského života mnohé - odnětí státního souhlasu, působení v ilegalitě a dokonce věznění. Až po listopadu 1989 tak mohl Duka začít stoupat v hierarchii římskokatolické církve. Před pěti lety, 10. dubna 2010, byl uveden do funkce pražského arcibiskupa a primase českého.