
Soška svaté Ludmily na jejím relikviáři v Anežském klášteře, 14. století
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons
Praha – První česká světice svatá Ludmila, která žila na přelomu 9. a 10. století, byla manželkou přemyslovského knížete Bořivoje, který přijal křest z rukou svatého Metoděje. Sama se stala horlivou stoupenkyní víry, kterou napomáhala dále šířit.
Ludmila proslula vlídností a spravedlností, pomáhala chudým. Někdy kolem roku 889 ovdověla, přežila i své dva syny Spytihněva a Vratislava, kteří postupně zemi vládli. Osudným se jí dle legendy stal spor s vdovou po Vratislavovi Drahomírou ze Stodor, které se nelíbilo, že velmožové svěřili výchovu Vratislavových potomků Ludmile. Drahomíra, která za nedospělého syna Václava vládla jako regentka, si patrně najala vrahy, kteří Ludmilu na přemyslovském hradišti Tetíně uškrtili. Stalo se tak údajně v noci z 15. na 16. září 921.
Ludmila byla pohřbena na Tetíně a u jejího hrobu se údajně staly zázraky. Vnuk Václav, pozdější světec, kterého vychovávala, nechal její ostatky přenést do Prahy (asi v roce 925), kde byly za účasti řezenského biskupa Michala uloženy do chrámu sv. Jiří na Hradčanech. Od té doby byla řazena mezi svaté, oficiálně pak její svatost potvrdil v Praze papežský legát kardinál Quido di Castello patrně v roce 1143.
Svatá Ludmila, která pocházela z rodu pšovských knížat usazených na místě dnešního Mělníka, je patronkou Čech, babiček, matek a křesťanských vychovatelů. Jejími atributy jsou knížecí koruna a závoj nebo šála.



