Během Křišťálové noci hořely synagogy i v Jablonci nebo Opavě

 Vyvrcholením nacisty vedené antisemitské kampaně v předválečném Německu, Rakousku a v pohraničních oblastí Československa, které připadly Německu po podepsání Mnichovské dohod v září 1938, byla takzvaná Křišťálová noc, tedy rozsáhlý pogrom, jenž v noci z 9. na 10. listopadu 1938 postihl Židy prakticky na celém území Říše. Za jedinou noc bylo zavražděno 91 Židů, zničeno a vyrabováno na 7500 obchodů a vypáleno 1200 synagog. Na území bývalého Československa bylo vypáleno podle odhadů 35 synagog, dalších 25 synagog bylo zničeno během druhé světové války. O víkendu si výročí připomenou lidé na řadě míst republiky.

Impulzem, jenž v listopadu 1938 rozpoutal rozsáhlé rasové násilí, byl atentát na německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha. Sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Grynszpan ho 7. listopadu 1938 vážně postřelil, aby se tak pomstil za osud své rodiny, která byla v rámci nařízení německé vlády vypovězena na polské hranice. Nacistická propaganda se rozhodla využít Grynszpanův čin ve svůj prospěch. V následujících dnech všechny německé noviny v čele s nacistickým listem Völkischer Beobachter publikovaly na prvních stranách nenávistné antisemitské články.

Řádění místních jednotek SA, příslušníků Hitlerjugend SS či gestapa a také členů původních organizací Henleinovy Sudetoněmecké strany padla za oběť například synagoga v Liberci, který byl v té době hlavním městem nové Říšské župy Sudety a sídlem Konrada Henleina. Synagoga postavená v roce 1899 byla jednou z dominant toho města a zajímavostí je, že stavbu synagogy zaplatily nejen židovská obec, ale i město a všechny církve ve městě. V listopadu 2000 byla otevřená v Liberci nová židovská modlitebna, která je součástí knihovny označované za Stavbu smíření. Spolufinancoval ji mimo jiné i Česko-německý fond budoucnosti či německá vláda.

Krnovská synagoga
Autor: Wikipedia.org

Zničeny byly také synagoga v České Lípě, která byla otevřena v roce 1864, mostecká synagoga z roku 1873 nebo synagoga v Opavě. Na místě, kde opavská synagoga přes 40 let stála, byl vybudován památník, jehož součástí je i několik cihel ze zničené synagogy. Zničena byla také například synagoga v Mariánských Lázních, postavená v maurském stylu.

Z vypálené synagogy v Jablonci se ještě před násilnostmi podařilo zachránit svitek Tóry, kterou odvezl již v září 1938 místní rabín George Vida do Turnova, kam uprchlo mnoho Židů z Liberce a Jablonce. Svitek se později dostal až do Marylandu, kde je nyní vystaven. Synagogy hořely také ve Svitavách, Karlových Varech nebo Sokolově.

V řadě dalších měst zfanatizovaný dav fyzicky napadal židovské spoluobčany a docházelo k ničení židovského majetku. Někde synagogy z různých důvodů řádění nacistů a jejich přisluhovačů odolaly. Synagogu v Žatci, které je některými zdroji označována za druhou největší synagogu v Česku po plzeňské synagoze, od úplného zničení zachránilo podle historiků to, že stála v městské zástavbě. Za druhé světové války tak byla využívána jako nemocnice, za komunismu sloužila jako sklad a chátrala a v roce 2012 jí koupil fotograf Daniel Černý. Zničení kvůli hrozbě rozšíření požáru unikla i synagoga v děčínských Podmoklech.

Zachránit před zničením se podařilo i krnovskou synagogu, jejíž záchrana je unikátním příběhem. Krnovští radní totiž vítězstvím jednoho hlasu schválili návrh stavitele Franze Irblicha na rychlou přestavbu synagogy na tržnici. Poté nechali zničit obřadní síň na židovském hřbitově a její fotografie pak vydávali za důkaz vypálení krnovské synagogy. Kamufláž se povedla a jak říšské, tak československé noviny psaly o vypálení synagogy v Krnově. Zfanatizovaný dav ale přesto poničil ve městě řadu židovských památek a veřejně také spálil knihy z knihovny krnovského soudce Ervína Kunewäldera.

Podle serveru holocaust.cz byly již před 9. listopadem dříve významné židovské obce v pohraničí rozvráceny. Ze zhruba 28.000 předmnichovských židovských obyvatel jich do té doby přinejmenším 12.000 uprchlo. Zbytek musel poté ihned pod pohrůžkou násilí opustit území německé říše. Podle dobových dokumentů vyhnání provázelo násilí. Podle publicisty a historika Michala Frankla hned po Mnichovu vznikaly v pohraničí menší koncentrační tábory podobně jako v Německu v roce 1933, asi deset táborů bylo určeno pro politické odpůrce, mezi kterými byli často Židé.