Před osmdesáti lety bylo potlačeno povstání Židů ve varšavském ghettu

Ze světa / / ČTK / 17. května 2023 9:10

Varšava/Praha - Po okupaci Polska Německem v roce 1939 zřídili nacisté ve Varšavě židovské ghetto. Rozhodnutí o "konečném řešení židovské otázky" pak s sebou přineslo likvidaci ghetta, která začala v létě 1942; za dva měsíce odtud odjelo na 260.000 Židů do plynových komor vyhlazovacího tábora Treblinka. 

V předvečer židovského svátku Pesach, v dubnu 1943, pak nacisté zahájili poslední etapu likvidace ghetta, v němž tehdy žilo na 60.000 zubožených Židů, kteří měli nalézt smrt ve vyhlazovacích táborech. Narazili ale na nečekaně silný ozbrojený odpor několika stovek židovských mladíků a dívek se zbraní v ruce.

Povstalci neměli žádnou šanci na úspěch, nevolili mezi životem a smrtí, nechtěli se nechat "jen tak podřezat, až si pro nás přijdou", jak řekl jeden z asi 40 přeživších povstalců. Povstání, které bylo potlačeno za necelý měsíc 16. května 1943, se stalo symbolem vzdoru i ve zdánlivě marné situaci a největším aktem ozbrojeného odporu Židů během holokaustu.

 "Bojovali jsme, abychom prodloužili životy obyvatel ghetta o den, dva či pět," vzpomínal jeden z vůdců povstání Marek Edelman. "Bylo nás jen asi 220. Dá se tomu vůbec říkat povstání? Šlo o to, zvolit si způsob smrti."

Ve Varšavě žilo před druhou světovou válkou asi 400.000 Židů, kteří tvořili na 30 procent obyvatel města. Bylo to nejvíce ze všech evropských měst, více Židů žilo tehdy jen v New Yorku. To se ovšem radikálně změnilo po okupaci Polska nacisty v září 1939. Židé byli ihned vystaveni diskriminaci, od listopadu 1940 museli být viditelně označeni.

Rozkaz k vytvoření ghetta, které se nacházelo na severu města v centru bývalé židovské čtvrti, vydali nacisté v říjnu 1940. Ghetto, od listopadu uzavřené za třímetrovou zdí, jejíž překročení se trestalo smrtí, tvořilo jen 4,5 procenta rozlohy metropole; žilo v něm však 37 procent obyvatel Varšavy, až 540.000 polských Židů. Přelidnění, nedostatek hygieny, hladomor, to vše mělo za následek smrt asi 100.000 Židů ještě před začátkem deportací do táborů smrti. Potravinové příděly v ghettu obnášely osm procent přídělů německého a 25 procent polského obyvatelstva.

Nacistická akce z 22. července 1942 na likvidaci ghetta byla součástí německé operace Reinhard, která plánovala vyvraždit všechny Židy v polském Generálním gouvernementu. Tuto akci nepřežilo na dva miliony Židů, kteří většinou skončili ve vyhlazovacích táborech Treblinka, Belžec a Sobibor. "Za tři měsíce pak z ghetta zmizelo do Treblinky na 260.000 lidí. S jejich odchodem navždy skončila jedna kulturní kapitola města," řekl loni šéf polského ústavu židovské historie Pawel Spiewak.

Již na podzim 1942 se svět dověděl (ale nevěřil) to, co se v ghettu dělo, když o tom referoval legendární kurýr mezi polským odbojem a exilovou vládou v Londýně Jan Karski. Židé mu zprostředkovali dvě tajné návštěvy ghetta. "Nemělo to nic společného s lidským bytím a nikdy předtím jsem nic podobného nezažil," šeptal Karski v Lanzmannově dokumentu Šoa z roku 1977. Mluvil o ulicích přeplněných odpadky a na nich ležících nahých mrtvolách. K tomu špína, puch a nervózní shon. "Zapamatujte si ten obraz, vyprávějte o tom těm venku. Nezapomeňte!" vyzývali ho průvodci.

Většinou mladší a radikálnější Židé v ghettu pak v říjnu 1942 založili Židovskou bojovou organizaci (ŽOB), do jejíhož čela by zvolen třiadvacetiletý Mordechaj Anielewicz, a začali nakupovat zbraně na tzv. árijské straně města. ŽOB pak začala v polovině ledna 1943 klást okupantům odpor, až nacisté akci přerušili (zabito bylo i několik německých vojáků).

V dubnu 1943 bylo jen asi 220 bojovníků ŽOB vyzbrojeno revolvery, několika sty granátů, pár puškami, pouhými dvěma minami a jediným samopalem. Naproti tomu nacisté i jejich litevští, ukrajinští, estonští a běloruští posluhovači z pomocných sborů, kterých bylo na 2000, měli pancéřové vozy, dělostřelectvo, kulomety a samopaly. Ghetto bylo dům po domu vypalováno a likvidováno. Odbojáři se ukrývali v podzemních bunkrech. I přes nedostatek zbraní a potravin dokázali přesile vzdorovat, a teprve 16. května 1943 prohlásil německý velitel likvidace ghetta Jürgen Stroop akci za ukončenou a na znamení "vítězství" nad varšavskými Židy nechal strhnout velkou varšavskou synagogu, která stála mimo ghetto. Na oslavě si Stroop poznamenal: "Nálada uvolněná, rytířská, vpravdě esesmanská."

Asi 7000 Židů bylo okamžitě zastřeleno a na 50.000 deportováno do Treblinky. Mrtvých na straně německé bylo asi jen 200. Asi čtyřicítce bojovníků ŽOB se podařilo z ghetta uprchnout kanály na árijskou stranu. Část z nich vytvořila partyzánské oddíly, ostatní vstoupili do polských jednotek a někteří později bojovali ve Varšavském povstání v roce 1944. Jenom 12 z nich se dočkalo konce války. K nejznámějším velitelům židovských povstalců, kterým pomáhaly stovky Poláků, patřili Anielewicz, Izák Cukierman, Edelman a Izák Kacenelson.

Po válce ruiny ghetta překryl asfalt a na většině jeho území vyrostlo sídliště Muranów. V roce 1948 byl zde vybudován pomník hrdinům ghetta. V prosinci 1970 jej navštívil západoněmecký kancléř Willy Brandt, který před ním poklekl a mlčky sepnul ruce. Událost představovala zlom v té době napjatých vztazích mezi Západním Německem a Polskem.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře