Ilustrační foto: Památník holokaustu v Berlíně
Autor: Unsplash.com / Alessio Maffeis
Berlín – Po Židech, Romech či homosexuálech má v Berlíně památník i další skupina, kterou pronásledovali ve 30. a 40. letech minulého století v Německu nacisté. V centrálním parku Tiergarten je nově památník obětem nacistické tyranie z řad svědků Jehovových. Podle oficiálních údajů jich v letech 1933 až 1945 přišlo o život více než 1700. Jejich osud nyní připomíná bronzová socha umělce Matthiase Leecka. Podobá se stromu, kterému někdo osekal větve, on ale přesto dál stojí.
Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi založil v 70. letech 19. století ve Spojených státech Charles Taze Russell, původně jako skupinu nazvanou Mezinárodní badatelé bible. Později byla zaregistrována Biblická a traktátní společnost Strážná věž a od 30. let 20. století je používán dnešní název. V některých zemích jsou svědkové Jehovovi registrováni jako charitativní organizace, v jiných jako standardní církev. V Německu se k tomuto náboženskému společenství hlásí zhruba 180.000 lidí. Křesťanské církve o svědcích Jehovových často hovoří jako o sektě a kritizují jejich totalitní organizaci i jejich způsoby misie.
Za vlády nacistů se svědkové Jehovovi postavili režimu. Pronásledováni byli v Německu od roku 1933 a později i v nacisty okupovaných zemích Evropy. Podle Nadace Památníku zavražděných evropských Židů, která nové pietní místo spravuje, svědkové Jehovovi odmítali hajlovat, nevstupovali do stranických ani státních struktur a odmítali také vojenskou službu. „Byli pronásledováni, zavíráni do koncentračních táborů, vražděni,“ dodává nadace. Podle jejích údajů za nacistické krutovlády v různých věznicích skončilo na 14.000 svědků Jehovových, z toho 4200 v koncentračních táborech, kde museli nosit na vězeňském mundůru fialový trojúhelník. Přes 1700 jich nacistické pronásledování nepřežilo.
Německý Spolkový sněm rozhodl o zřízení památníku svědkům Jehovovým v červnu 2023, dokončit se jej podařilo letos. Pět metrů dlouhá a dvanáct tun těžká skulptura, která bude napříště jejich utrpení připomínat, je dílem sochaře Leecka. Podle něj má připomínat strom bez větví, rozeklaný povrch má připomínat rány a jizvy.
Místo, kde památník stojí, nebylo přitom zvoleno náhodně. U nedalekého umělého jezírka se berlínští svědci Jehovovi scházeli, aby si tajně vyměňovali informace. „Gestapo právě zde podniklo velkou zatýkací akci, po které 17 odvážných lidí přišlo o život,“ uvedl tento týden spolkový ministr kultury a médií Wolfram Weimer při slavnostním odhalení památníku.
Předsedkyně Spolkového sněmu Julia Klöcknerová řekla, že památník je věnovaný lidem, kteří zažívali bezpráví a stejně znovu a znovu prokazovali svou lidskost. „O mnoha věcech se u nás vášnivě diskutuje a dost rozdílně hlasuje. Tady ale panovala jednota,“ dodala. Rezoluci o zřízení památníku před třemi lety němečtí poslanci schválili jednomyslně.
Oba politici přitom připomněli také to, že památník vznikl až 81 let po konci druhé světové války. Souviselo to podle nich i s tím, že svědkové Jehovovi i po válce čelili v německé společnosti předsudkům. „Jejich víra pro mnoho lidí zůstávala cizí a podezřelá. Jejich pronásledování a jejich utrpení bylo příliš málo viditelné,“ uvedla Klöcknerová. Podle Weimera se odhalením památníku podařilo uzavřít mezeru v německé kultuře vzpomínání.
Svědkové Jehovovi se stali už pátou skupinou pronásledovaných, které Německo zřídilo v centru hlavního města památník. Na prominentním místě u Braniborské brány stojí památník židovského holokaustu od Petera Eisenmana z roku 2005. Má rozlohu 19.000 metrů čtverečních, tvoří více než 2700 betonových bloků různých velikostí, mezi nimiž lze kdykoliv volně procházet. Památník připomíná zhruba šest milionů Židů zavražděných nacisty.
V přilehlém parku Tiergarten jsou pak památníky, které připomínají utrpení nacisty pronásledovaných homosexuálů, Sintů a Romů a také vraždění postižených v programu takzvané eutanazie. Hotové jsou od roků 2008, 2012 a 2014. Provizorní památník mají od loňského června u německého kancléřství také polské oběti druhé světové války. Cílem je v tomto případě zřídit v budoucnu na stejném místě polsko-německý dům, který by pečoval o památku obětí války i rozvoj vzájemných vztahů.
