Biskup Ján Vojtaššák
Autor: biskupjan.sk
Spišské Podhradie – Proces blahořečení někdejšího spišského biskupa Jána Vojtaššáka postoupil ve Vatikánu do další fáze. Dokument, který má doložit jeho mučednictví za komunistického režimu, nyní posuzují historici Dikasteria pro kauzy svatých. O posunu informoval spišský biskup František Trstenský. Ústřední svaz židovských náboženských obcí v Slovenské republice a další kritici procesu v reakci připomínají Vojtaššákovo působení ve vedení Slovenského štátu, jeho postoje k protižidovské politice režimu a účast Spišského biskupství na arizaci židovského majetku.
O aktuálním stavu procesu informoval Trstenský 8. srpna. „S veľkou vďačnosťou a radosťou sa s vami chcem podeliť o dôležitú správu: kauza blahorečenia Božieho služobníka biskupa Jána Vojtaššáka napreduje,“ uvedl na Facebooku.
Podle Tiskové kanceláře Konference biskupů Slovenska bylo ve Vatikánu dokončeno, schváleno a vytištěno takzvané Positio super martyrio. Spis shrnuje Vojtaššákův život a jeho pronásledování komunistickým režimem a předkládá podklady pro posouzení jeho mučednictví.
Dokument nyní posuzují historici Dikasteria pro kauzy svatých. Pokud vydají kladné stanovisko, bude předložen teologickým konzultorům. Následovat může projednání kardinály a biskupy dikasteria a případně rozhodnutí papeže o uznání mučednictví. Současná fáze tedy ještě neznamená, že Vatikán Vojtaššákovo mučednictví uznal nebo rozhodl o jeho blahořečení.
Proces začal v roce 1996
Ján Vojtaššák se narodil v roce 1877 v Zákamenném na Oravě. Spišským biskupem se stal v roce 1921. Po zatčení komunistickým režimem v roce 1950 už svůj úřad fakticky vykonávat nemohl. Zemřel v roce 1965.
Beatifikační proces zahájil v prosinci 1996 tehdejší spišský biskup František Tondra. Impulsem byla mimo jiné návštěva papeže Jana Pavla II. na Slovensku v předchozím roce a jeho připomínka osobností pronásledovaných komunistickým režimem.
První diecézní fáze skončila na začátku 21. století a materiály byly předány do Říma. Zároveň sílily námitky proti případnému blahořečení kvůli Vojtaššákovu působení během druhé světové války. V roce 2000 se proti pokračování procesu otevřeným dopisem vyslovila skupina izraelských historiků slovenského původu. Jejich argumenty a dobovou diskusi shrnuje například portál Holocaust.cz.
Proces byl následně na řadu let pozastaven. V letech 2015 až 2019 proběhla doplňující diecézní fáze zaměřená především na Vojtaššákovo působení v letech 1939 až 1945. Historici při ní zkoumali nové dokumenty ze slovenských i zahraničních archivů a zabývali se také námitkami vůči jeho působení za Slovenského štátu. V roce 2019 se kauza vrátila na římskou úroveň a následně začala příprava nyní dokončeného Positio super martyrio.
Komunistický režim jej věznil
Jádrem současné beatifikační kauzy je Vojtaššákovo pronásledování po převzetí moci komunisty.
V roce 1950 byl zatčen a v lednu 1951 odsouzen v politickém procesu spolu s římskokatolickým biskupem Michalem Buzalkou a řeckokatolickým biskupem Pavlem Petrem Gojdičem k 24 letům vězení. Prošel několika československými věznicemi a po propuštění v roce 1963 už nesměl trvale žít ve své diecézi. Zemřel 4. srpna 1965 v Říčanech u Prahy.
Po pádu komunistického režimu byl soudně rehabilitován. Krajský soud v Košicích 27. září 1990 zrušil rozsudek z roku 1951 i navazující rozhodnutí a trestní stíhání zastavil.
Spory kolem Vojtaššáka se soustředí především na jeho předchozí působení za Slovenského štátu, nikoli na skutečnost, že jej komunistický režim později perzekvoval.
Sporné zůstává jeho působení za Slovenského štátu
Vojtaššák byl za autoritářského Slovenského štátu členem a místopředsedou Štátní rady, jednoho z významných orgánů tehdejšího režimu. Historici Ján Hlavinka a Ivan Kamenec ve své práci o jeho politických a společenských aktivitách upozorňují na jeho postoje k protižidovské politice i na účast Spišského biskupství na arizaci židovského majetku.
Jedním z nejlépe doložených případů jsou lázně Baldovce, které patřily židovskému vlastníkovi Ladislavu Friedovi. Vojtaššák v listopadu 1941 požádal předsedu Ústředního hospodářského úřadu Augustína Morávka, aby lázně mohl v rámci arizace získat Spišský biskupský úřad. Úřad v březnu následujícího roku rozhodl o jejich převodu na Spišské biskupství.
Historik Ján Hlavinka upozorňuje také na případ Alexandra Lörincze ze Spišského Podhradí. Při jednání Štátní rady 3. února 1943 Vojtaššák upozornil na to, že Lörincz zůstal po deportacích ve městě jako jeden z mála Židů. Podle dochovaných záznamů na jednání reagoval také šéf protižidovského oddělení ministerstva vnitra Anton Vašek a slíbil, že se případem bude zabývat. O necelé dva týdny později byl Lörincz internován v pracovním táboře pro Židy v Novákách.
Vojtaššák zároveň v některých jednotlivých případech intervenoval ve prospěch pronásledovaných, především lidí židovského původu, kteří konvertovali ke křesťanství.
Zastánci procesu zdůrazňují jeho pronásledování komunisty
Zastánci Vojtaššákova blahořečení jeho působení za války vykládají odlišně. Například někdejší postulátor procesu a odborník na kanonické právo Ján Duda tvrdí, že Vojtaššáka je třeba chápat především jako biskupa a pastýře a jeho rozhodnutí posuzovat v dobových souvislostech.
Zastánci tohoto pohledu připomínají jeho intervence ve prospěch pronásledovaných a zdůrazňují, že současná kauza není vedena cestou uznání hrdinských ctností, ale jako kauza mučednictví. Rozhodující je podle nich především Vojtaššákovo odmítnutí podřídit církev komunistické moci a jeho následné dlouholeté věznění.
Otázky kolem období Slovenského štátu tím ale nezmizely. Právě kvůli nim se v letech 2015 až 2019 uskutečnilo nové historické šetření, jehož výsledky byly zahrnuty do podkladů pro pokračování procesu.
Židovský svaz připomněl arizaci i udání
Na postup beatifikačního procesu reagoval 12. srpna Ústřední svaz židovských náboženských obcí v Slovenské republice. Stanovisko zveřejnil na facebookové stránce Židia na Slovensku pod titulkem „Arizátor a udavač blahoslaveným? Prečo nie“.
Svaz zdůraznil, že nemá ambici zasahovat do vnitřního rozhodování katolické církve.
„Nelomcuje nami hnev ani rozhorčenie. Ozývame sa z jedného jediného dôvodu – zachovať pamäť a úctu k našim predkom, ktorí sa stali obeťami ľudáckeho režimu na Slovensku počas vojny,“ uvedl.
Případné Vojtaššákovo blahořečení podle svazu praktický život židovské komunity nezmění. Organizace ale považuje za důležité připomínat, jakou roli biskup za válečného režimu zastával.
„Biskup Vojtaššák bol z vlastného rozhodnutia aktívnou súčasťou režimu, ktorý ľuďom kruto a vedome ubližoval. Neskôr sám zakúsil prenasledovanie a krutosť iného režimu, ktorý s tým predošlým v ubližovaní ľuďom súperil,“ uvedl svaz.
Organizace připomněla jeho působení ve Štátní radě, arizaci židovského majetku a případ Alexandra Lörincze. Odkázuje se přitom také na výzkum historika Jána Hlavinky, spoluautora knihy Spory o biskupa Vojtaššáka.
Proces nyní pokračuje před historickými konzultory Dikasteria pro kauzy svatých. Posuzují kauzu biskupa, který byl dlouhá léta vězněn komunistickým režimem, ale jehož působení za Slovenského štátu zůstává předmětem vážných historických sporů.
