Seznamka
Vojtěch Novotný, děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy
Autor: Univerzita Karlova
Turbulentní dění na pražské katolické teologické fakultě ukazuje další vrstvy problémů nejen zde, ale v celé české církvi. Až do nedávna nebylo evidentní, nakolik se současný konflikt na KTF UK týká jen osobních sporů jednotlivců, nakolik jde o autoritativní vedení fakulty, případně zda legitimní roli nehrají i vnitřní provozní záležitosti školy. Po jednání akademického senátu 27. 9. a následných prohlášeních arcibiskupa Graubnera se situace vyostřila natolik, až se jeví čím dál pravděpodobnější, že se skutečně nejedná pouze o osobu profesora Petráčka.
Teologie vs. hierarchie?
Profesoru Petráčkovi ukončilo vedení KTF UK pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti. Jeho doktorandům bylo sděleno, že mohou přejít k jinému školiteli, nebo ukončit studium. Po medializaci jednání vedení došlo ke změně rozhodnutí vůči doktorandům, kterým bylo dovoleno dokončit studium pod vedením stávajícího školitele. Z více stran však zaznívaly hlasy, že nejde jen o osobu profesora církevních dějin, ale že jsou v pozadí jiné důvody. Ty měly souviset především se skutečností, že Petráček je jedním z mála viditelných reprezentantů té části akademického myšlení a reflexe uvnitř katolické církve, která je kritická také vůči české církevní politice a jejím představitelům. Tento rozměr celé kauzy však vedení fakulty odmítalo.
Poté, co arcibiskup Graubner obvinil profesora Petráčka ze lži a spojil toto prohlášení s jeho profesní důvěryhodností coby historika, se rychle zjistilo, že se mýlil arcibiskup, nikoli Petráček. V kontextu celé kauzy tím však začala být pravděpodobnější i ona druhá linie, která se týká plurality české teologie a církve. Ukázalo se, že o tlaku biskupů na Petráčkův odchod se vyjadřoval současný děkan v akademickém senátu v předchozích letech (viz odkazovaný článek). Další svědectví zaznělo také na posledním zasedání akademického senátu 27. 9. 2023, kde prof. Kubín uvedl, že na něj byl jako na vedoucího Katedry církevních dějin a literární historie prováděn hrubý nátlak, aby prof. Petráček z katedry odešel. Kubín neuvedl osobu, která tento nátlak realizovala.
Svědectví dvou profesorů (na různých stranách řešené kauzy) ukazuje na to, že motivy odchodu prof. Petráčka jsou s největší pravděpodobností skutečně i jiné než důvody uvedené fakultou bezprostředně po výpovědi. Značně podivně působí zákaz jeho vstupu na fakultu udělený zastupujícím proděkanem doc. Jinkem. Ten zároveň v akademickém senátu prezentoval špatnou kvalitu práce Katedry církevních dějin. Předložené údaje a způsob jejich interpretace proděkanem byly předmětem diskuze, jíž byl přítomen i velký kancléř Graubner. Ohrazení arcibiskupa vůči domnělému vyjádření prof. Petráčka chápu jako potřebu distancovat se od určitého typu jednání (nátlaku ze strany biskupů). Zpochybnění odborné věrohodnosti profesora jako historika spojené s vlastním omylem má bohužel za následek pravý opak.
Současná situace vyvolává také nejistoty ohledně vztahu arcibiskupa Graubnera k české katolické teologii
Autor: Člověk a víra / František Ingr
Vnitrofakultní dění?
Další prvek v propletenci osobních, kariérních a mocenských her představuje nově akreditovaný obor Filozofie a etika na KTF UK. V červnovém rozhovoru pro Signály objasnil doc. Jinek důvody ke zřízení nového oboru těmito slovy: “Myslím, že korektnosti a neutrality už je na univerzitách dost a že nás to vlastně všechny štve. Není ale asi vhodné na tomto místě rozvíjet obecnější politické úvahy. O co nám jde, přiblížím na tom, co už nyní na KTF děláme, zatím ovšem jen pro studenty teologie. Ti často přistupují k studiu teologie s očekáváním, že se jejich dosavadní víra upevní pomocí vědeckých argumentů. Místo toho se jim začasté dostává ubezpečení o tom, že vlastní pozici víry je třeba také umět relativizovat a že právě tam, kde jsme schopni zpochybnit svoje stanoviska, jsme také nejvíce vědečtí. Oproti tomu ve filosofických kurzech usilujeme o rozumovou reflexi obsahu víry, přičemž tyto obsahy nezpochybňujeme – spíše ukazujeme, jak lze využít filosofické nástroje k jejich upevnění, jinými slovy jak lze pro ně správně a účinně argumentovat. Mám dojem, že kandidáti kněžství jsou nám za to vděční.”
Zdá se, že východiskem pro vznik nového oboru byly konkrétní (ideové či ideologické) pozice některých přednášejících nově vzniklé katedry Filozofie a práva. Doc. Jinek deklaroval, že cílem oboru nebude úsilí o neutralitu. Nezodpovězená zůstává otázka, co tedy cílem bude. Může to snad naznačit Jinkova odpověď autorce rozhovoru, že pokud by ve středověku chtěla být lékařkou, musela být nejprve filozofkou. Bez ohledu na to, že na středověkých univerzitách bychom žádnou filozofku ani lékařku nenašli (a na nové katedře je jako bílý černoch jen jedna), odpověď ukazuje, že způsob myšlení a přístup k realitě i celkové formaci studentů je v novém oboru diametrálně odlišný od toho, co reprezentuje k současnosti otevřený přístup profesora Petráčka.
Petráčkovci?
Kritická vnitrocírkevní reflexe z Petráčka dělá momentálně symbol té části teologického katolického myšlení (a také občanských postojů věřících), které (některým) českým biskupům nekonvenují. Svého času hrál roli hromosvodu prof. Halík, světově oceňovaný teolog, který nepracuje na katolické teologické fakultě, ale na Katedře filozofie a religionistiky FF UK. Jde tu o pozoruhodné náhody v malém českém prostoru. Petráček podobně jako Halík působí v pastoraci vysokoškolských studentů, kteří od církevních představitelů očekávají komplexnější odpovědi na otázky týkající se vztahu víry a světa než odpovědi typu „my máme pravdu, protože jsme biskupové“. Výrok zpochybňující Petráčkovu věrohodnost jako historika ze strany arcibiskupa Graubnera tak bohužel vede k nejistotě o podpoře této části názorového spektra v prostředí církevních hierarchů.
Vůle biskupů?
Současná situace vyvolává také nejistoty ohledně vztahu arcibiskupa Graubnera k české katolické teologii. Papež František si podílu teologů na „dozrávání úsudku církve“ cení, o tom svědčí i odpovědi na dubia několika kardinálů. Události v českém prostoru bohužel opět vedou k úvahám o prosazování zájmů české hierarchie nejrůznějšími prostředky. Tato tendence je bohužel viditelná také při práci se synodou v Česku a její reprezentací v rámci světové církve. Vyjádření biskupa Wasserbauera před vrcholící synodou a spoluúčast vedoucí tiskového odboru ČBK připomíná přísloví o vlku a koze, stejně jako reprezentace biskupa Kročila a analytičky ČBK na vatikánské konferenci na téma „Pastýři a věřící laici povoláni kráčet společně“ letos na jaře. Jako by naši biskupové chtěli světové církvi ukázat, jak jdou s dobou tím, že na klíčová setkání, která mají reprezentovat podobu české církve, přiberou svoje podřízené zaměstnankyně. V domácím prostředí je tato taktika příliš průhledná a málo věrohodná (viz článek zde). Bohužel až příliš přesně odráží českou realitu. Takto si naši církevní představitelé představují společnou cestu pastýřů a laiků: především žádné skutečně angažované věřící či aktivní teology.
Jak mluvit v církvi
Výzvy biskupů týkající se potřebnosti konkrétní spirituality kněží a probuzení laiků ke spoluodpovědnosti v církvi se ukázaly jako reálné právě v dění kolem kauzy Petráček. Dnešní situace však žádá totéž od biskupů a jejich jednání s ostatními věřícími. Proto, aby byli přijati jako skuteční pastýři, nikoli jen funkcionáři a mocipáni, je opravdu potřeba důvěry, která musí být vzájemná. Tu se u nás bohužel dlouhodobě nedaří budovat také proto, že zacházení s růzností názorů a kritikou uvnitř církve připomíná někdy boj proti vnitřnímu nepříteli. Těžko se odlišují komunikační limity a skutečné záměry českého episkopátu.
Přála bych si, aby se ani další odbornice a odborníci na KTF UK nemuseli obávat, že bude muset někdo z nich odejít proto, že projevil nahlas svůj názor. Zároveň se situace na fakultě jeví po mnohém, co se událo, natolik rozjitřená, že další spolupráce bude víc než obtížná. Také bych si velmi neskromně přála, aby i v jednání českých biskupů bylo možné zažít něco z pastoračního přístupu papeže Františka. Ať se současná situace vyřeší jakkoli, představuje už nyní špatnou vizitku církve, která má světu přinášet „dobrou zprávu“. O způsobu reprezentace synody po česku ani nemluvě.
Autorka vystudovala bakalářský obor na KTF
