Již řadu let si stále zřetelněji uvědomuji, že je mezi námi, katolickými křesťany (nechci hovořit o jiných), nesmírně rozšířen hřích proti Božímu přikázání „nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu“ (Ex 20,16).

Mnozí Evropané se bojí muslimů, mají strach, že se nechtějí začlenit (integrovat), nýbrž jen chtějí přinést svoje pravidla, získat peníze a postavení, popřípadě vyvraždit Evropany, vzít nám naše „křesťanské hodnoty“, po nichž ale dříve (s odpuštěním) „neštěkl pes“. Ale když se již zde přítomní uprchlíci mají šanci vzdělávat a začlenit, nelíbí se to Evropanům taktéž. Tak oč nám tedy jde?

Liturgie a způsob jejího slavení se v katolické církvi stává předmětem sporů. A nejenom to. Je nástrojem boje části katolíků proti vlastní církvi. Jsme svědky postupné privatizace liturgie. Hrozí schizma.

Přesně před osmi sty lety oficiálně vznikl Řád bratří kazatelů (Ordo Fratrum Praedicatorum), jehož příslušníci bývají podle svého zakladatele nazýváni též dominikáni. Svatý Dominik, civilním jménem Domingo de Guzmán, ve skutečnosti nový řád založil již v roce 1215, ale až o rok později se mu dostalo schválení od papeže Honoria III.

Více než pět set představitelů různých náboženských tradic a na dvanáct tisíc účastníků se sjelo do Assisi na mezináboženské setkání, které od neděle do úterý pořádala komunita Sant´ Egidio ve spolupráci se zdejší diecézí a františkánskou rodinou. Setkání neslo název „Žízeň po pokoji. Náboženství a kultury v dialogu.“