Církve schválení zdanění restitučních náhrad nezničí. Jestli dokázaly vzdorovat totalitě tolik let, potom je zdanění jen malou epizodou v jejich životě a práci. Být znovu okraden, to není ostuda. Ostudou je krást a krádež znovu na denním světle opakovat. Důležitou reakcí v případě zdanění by mělo být pokračování v rozvíjení misijního poslání Kristovy církve a kooperace se státem v oblastech, kde to je možné (sociální služba, školství, kaplanské služby, morální výchova). 

Často mě napadají věci vypadající nepatřičně. Velikonoční radost by měla vládnout naším životem. A já už přemýšlím, jak dlouho vydrží, proč není trvalou součástí života, kam se ztrácí, co ji krade. Vyjma těžkých životních situací jsou zde i jiné vlivy.

Sexuální zneužívání v římskokatolické církvi je jen špičkou ledovce systému spirituálního zneužívání. Skandál sexuálního zneužívání v římskokatolické církvi naplno zasáhl i českou a moravskou církev. Oběti se nebojí o svých zkušenostech vypovídat a dostává se jim pozornosti. Nejvyšší představitelé české a moravské církve jsou nuceni se k problematice postavit, rozvíjí se diskuse o tom, zda jsou pronášené omluvy a navrhovaná opatření dostatečná. 

Navečer 10. dubna, šest týdnů po skončení vatikánského summitu o krizi způsobené sexuálním zneužíváním, uveřejnil emeritní papež Benedikt XVI. své myšlenky o původu této krize v rozsáhlém eseji, který zaslal do časopisu bavorských kněží. Text byl velmi rychle přeložen do angličtiny a online rozšířen po katolických webech, známých svým nepřátelstvím vůči papeži Františkovi.

Křesťané, se kterými spolupracuji a které doprovázím, mě přirozeně oslovují křestním jménem. Avšak všichni katolíci, se kterými se setkávám o nedělích, v různých kostelích mé farnosti nebo při křtech, svatbách či pohřbech, mě oslovují „otče“. Totéž se také týká ostatních lidí z města, kteří třeba ani nejsou nějakými zvláštními křesťany, ale cítí se být povinováni mě oslovovat tímto způsobem. To mně bylo nepříjemné během celých těch více než dvaceti let, co jsem knězem.