Nikdo nemůže nic namítnout proti tvrzení, že znepokojení radikálním islámem v souvislosti s děsivými akty terorismu obchází pro mnohé lidi jako „strašidlo“ určitě nejen západním světem. Není pochyb, že některé verze islámu obavy vyvolávají vskutku oprávněně, nicméně islám rozhodně není monolit. Registrujeme pestrou škálu jeho tvářností jak z hlediska tak říkajíc věroučného, tak z hlediska způsobu prožívání ze strany jeho vyznavačů.

Teze, se kterou se dnes v církvi i ve společnosti setkáváme na každém kroku, totiž že je islám zlem, a že jde o náboženství násilné, spjaté s aktivitou Zlého, není teze nijak nová. Již sv. Jan Damašský (zemř. 749), nebo vlastním jménem neznámý arabský křesťan podepisující se jako Abd al-Masíh ibn Isháq al-Kindí (žil na přelomu 8.–9. stol.), identifikovali islám s dílem ďábla.

Myšlení alžírského biskupa z Oran, Mons. Pierra Claverie, zůstává podivuhodně aktuální i 20 let po atentátu, během něhož zemřel spolu se svým přítelem Mohamedem Bouchikhim.

Životy ženských církevních komunit se zřejmě otřesou v základech. Papež František oznámil, že chce, aby všechny uzavřené ženské řády zrevidovaly svoji činnost. Nařídil i, aby u všech byla upravena pravidla společenství, a ta poslána ke schválení do Vatikánu.

Krize za poslední roky narušily důvěryhodnost dobročinných organizací. Tvrdí to Charity Comission, která vývoj veřejného mínění v otázce dobročinných organizací sleduje dlouhodobě. Část veřejnosti, která těmto organizacím vyslovila svou důvěru, je nejmenší za celou dobu, co Charitty Comission své průzkumy veřejného mínění provádí. Vyplývá to z šetření, které provedla agentura Populus.