Po velkém schizmatu, kdy se v roce 1054 rozdělila západní a východní církev, přišlo další dělení církví začátkem 16. století z Německa. Před 500 lety – 31. října 1517 – vystoupil ve Wittenbergu augustiniánský mnich a profesor morální teologie Martin Luther s 95 tezemi, ve kterých kritizoval to, co považoval za zneužívání náboženství, především tehdejší praxi kupčení s odpustky. Spustil tím celoevropské reformní hnutí, které navždy změnilo Evropu i křesťanství.

Po právě skončených volbách, v nichž se nemalý díl spoluobčanů včetně některých nikoliv bezejmenných křesťanů netajil podporou proti-evropských, proti-muslimských, proti-imigračních, homofobních a k totalitě namířených stran, vyvstává otázka, co z idejí svobodného republikánského státu a demokratického zřízení ještě zbývá a co pro křesťany, zvláště ty katolické, demokracie vůbec znamená.

Rozruch kolem otevřeného dopisu konzervativních katolíků papeži Františkovi se týká dokumentu, který je sám o sobě bezvýznamný, je však přesto symptomem zajímavého vývoje v současném (nejen katolickém) křesťanství a náboženské scéně vůbec.

Po řadě avíz v podobě tweetů pocházejících z tradicionalistických webů, byla o půlnoci 23. září 2017 zveřejněna na internetové síti blogů, webů a on-line magazínů, spojených do bloku proti papeži Františkovi, předem ohlašovaná „formální korekce“ adresovaná papeži Bergogliovi kvůli údajným omylům obsaženým v post-synodální exhortaci Amoris laetitia.

Katolická církev je nemocná, vážně nemocná. Je to rakovina, která ji ohrožuje a škrtí. Tato rakovina se nazývá dogma. Dogma, kterým se utvrzuje přesvědčení jistoty toho, že vlastníme pravdu – nebo při nejmenším nějakou část pravdy. O dogmatu se totiž nediskutuje. Možná že se diskutovalo před jeho vyhlášením, ale už nikdy po jeho vyhlášení. Je buď k přijmutí nebo k odmítnutí. Dogma je bez jakékoliv alternativy, bez jakékoliv možnosti dodatečné úpravy, není k němu možná žádná revize nebo reforma.