Substantiva zneužívání a církev by se neměla vyskytovat vedle sebe, dokonce ani v jedné větě, natož v nadpisu článku, který se pokouší nad touto skutečností, k níž v církvích – želBohu – dochází, zamyslet. V (ideálním) světě, kde se Boží království začíná a v Bohu své naplnění má, by se mělo jednat o vzájemně odporující záležitosti, o oxymórony - stejně jako v Březinově Svítání na západě. Stejně jako na západě nemůže svítat, tak v církvích nemá docházet k jakémukoli zneužívání, samozřejmě ani tomu sexuálnímu. 

Americká jezuita James Martin sepsal několik bodů, které by podle něj mohli pomoct vyřešit současnou krizi církve, která vyvolalo odhalení případů sexuálního zneužívání kněžími. „Bez určitých konkrétních kroků lidé z církve odplynou a už se nikdy nevrátí, stejně jako voda z boku Ukřižovaného na Velký pátek,“ píše Martin.

V posledním čase narostl počet případů významných katolických hierarchů, včetně kardinálů a arcibiskupů, kteří byli nebo jsou přímo či nepřímo spojováni s různými sexuálními skandály zahrnujícími jednak samotné sexuální zneužívání dospělých, resp. nezletilých osob, ale rovněž také krytí kněží, kteří se zneužívání dopouštěli, případně přechovávání dětské pornografie. 

Podle tří ukazatelů – příjmu domácnosti, materiální deprivace a nezaměstnanosti – je chudobou ohroženo 22 % obyvatel České republiky ve věku 18–30 let.

Dnes se v oblasti naší takzvané západní civilizace, a to včetně krajně sekularizované České republiky, skloňují křesťanské hodnoty takřka ve všech pádech. Při hlubším pohledu se však nelze ubránit dojmu, že často jde pouze o abstraktní fráze, a zeptáme-li se, čím mají být tyto hodnoty reálně představovány, následuje mlčení nebo naivně diletantské či zcela bezobsažné fráze. Zamyslíme-li se však hlouběji, brzy si uvědomíme, že takto položená otázka opravdu není jednoduchá.