Te Deum, které pronášíme k Pánu dnes večer, na závěr kalendářního roku, je děkovným hymnem, který začíná chválou: „Bože, tebe chválíme. Tebe, Pane, velebíme“ a končí vyznáním důvěry „V tebe, Pane, doufám, nebudu zahanben na věky“. Ať už byl průběh roku jakýkoliv, snadný nebo obtížný, sterilní nebo plodný, děkujeme Bohu. Te Deum totiž obsahuje hlubokou moudrost, která praví, že navzdory všemu je ve světě dobro a toto dobro zvítězí díky Bohu, Ježíši Kristu, vtělenému, zabitému a vzkříšenému. Někdy je určitě těžké dobrat se této hluboké skutečnosti, poněvadž zlo dělá větší povyk než dobro; krutá vražda, rozšířené násilí, závažné bezpráví vzbuzují zájem zpravodajství; naproti tomu gesta lásky a služby, věrné snášení každodenní námahy a trpělivost zůstávají často ve stínu a nevyjdou najevo.

Také proto se nemůžeme zastavit jenom u zpravodajství, chceme-li chápat svět a život. Musíme být schopni sebrat se v mlčení, meditaci, v klidné a dlouhé reflexi; musíme se umět zastavit k přemýšlení. Tak může naše duše dojít zahojení nevyhnutelných zranění každodennosti, sestoupit do hlubiny faktů, které se dějí v našem životě a ve světě, a dosáhnout oné moudrosti, která umožňuje hodnotit věci novýma očima.

Zvláště zpytováním svědomí, kde k nám mluví Bůh, se učíme pravdivě vidět vlastní skutky, i špatnost, která je v nás a kolem nás, a vydávat se na cestu obrácení, která nás činí moudřejšími a lepšími, schopnějšími vytvářet solidaritu a společenství, přemáhat zlo dobrem. Křesťan je člověkem naděje také a zejména uprostřed temnot, které jsou ve světě, ale neplynou z Božího plánu, nýbrž ze špatných rozhodnutí člověka, neboť ví, že moc víry může přenášet hory (srov. Mt 17,20): Pán může osvítit i tu nejhlubší temnotu.

Z promluvy Benedikta XVI. při večerní bohoslužbě na závěr starého roku ve Svatopetrském chrámu. Převzato z www.radiovaticana.cz.