„Dítě se nám narodilí, bude nám dán syn… bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr… Vládce pokoje.“ (Iz 9, 5)

Vaše Blaženosti, bratři biskupové a kněží,
Drazí bratři a sestry,

1. Slova proroka Izaiáše jsou předzvěstí Spasitelova příchodu na svět. A toto velké zaslíbení se naplnilo právě zde v Betlémě. Po dva tisíce let vyslovovala jedna křesťanská generace za druhou jméno Betlém s velkým pohnutím a radostnou vděčností. Stejně jako pastýři a mudrci i my přicházíme, abychom nalezli Dítě „ zabalené v plenkách, položené do jeslí.“ (Lk 2, 12). Jako tolik poutníků před námi i poklekáme v úžasu a klanění před nevýslovným tajemstvím, jež se zde uskutečnilo.

Při mých prvních vánocích ve službě nástupce apoštola Petra jsem veřejně promluvil o své velké touze oslavit počátek mého pontifikátu v Betlémě u jeskyně Narození Páně (srov.Homilie při půlnoční mši, 24. prosince 1978, 3). Nebylo to možné tehdy a nebylo to možné až dosud. Jak bych však dnes mohl opomenout chválit Boha veškerého milosrdenství, jehož cesty jsou nevyzpytatelné a jehož láska je bez konce, za to, že mně v tomto roce Velkého Jubilea přivedl na místo narození Spasitele ? Betlém je srdcem mé Jubilejní pouti. Cesty po nichž jsem se vydal mě vedou na toto místo a k tajemství, jež hlásá.

Děkuji patriarchovi Michelu Sabbahovi za jeho laskavá slova přivítání a srdečně objímám všechny členy Sněmu katolických ordinářů ve Svaté zemi. Na místě, které se stalo svědkem narození vtěleného Spasitele je významná přítomnost takového množství věřících vychodních katolických společenství, která tvoří bohatou mosaiku naší katolicity. S láskou v Pánu vítám zástupce pravoslavných církví a náboženských společností přítomných ve Svaté zemi.

Jsem vděčný představitelům Palestinské autonomie, kteří se účastní naší slavnosti a připojují se k našim modlitbám za blaho palestinského lidu.

2. „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lk 2, 10-11).

Radost zvěstovaná andělem nepatří minulosti. Je to radost dneška, věčného dneška Božího spasení, jež zahrnuje všechny časy, minulost, přítomnost i budoucnost. Na úsvitu nového milénia jsme povoláni, abychom jasněji poznávali, že čas má smysl, protože zde Věčnost vstoupila do dějin a navždy zůstává s námi. Jasně tuto myšlenku vyjadřují slova Bedy Ctihodného: „I dnes a každý den až do skonání věků bude Pán znova a znova počat v Nazaretě a narodí se v Betlémě“ (In Ev. S. Lucae, 2: PL 92, 330). V Betlémě jsou totiž stále vánoce, každý den je vánocemi v srdcích křestanů. A každý den jsme povoláni, abychom světu hlásali betlémské poselství „ zvěstování veliké radosti“: Věčné Slovo „Bůh z Boha, Světlo ze Světla“ se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. J 1, 14).

Novorozené Dítě, bezbranné a zcela závislé péči Marie a Josefa, do jejichž lásky bylo svěřeno je veškerým bohatstvím světa. Ono je naše všechno !

V tomto dítěti, Synu který je nám dán, nacházíme odpočinutí pro naše duše a pravý nikdy neselhávající chléb pro naše duše—eucharistický chléb—jehož jméno je předznamenáno už v názvu tohoto města: Bet-lehem, dům chleba. V Dítěti je skryt Bůh, v Chlebě života je skryto božství.

Adoro te devote latens Deitas!
Quae sub his figuris vere latitas!

(1)

3. Velké tajemství božího sebevyprázdění, dílo našeho vykoupení se rozvíjí ve slabosti: to není snadná pravda. Spasitel se narodil v noci, v tichu a chudobě betlémské jeskyně. „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo,“(Iz 9, 1 ) prohlašuje prorok Izaiáš. Toto místo znalo „jho“ a „hůl“ útisku. Kolikrát bylo slyšet v těchto ulicích nářek nevinných ? Dokonce i basilika postavená nad místem, kde se narodil Spasitel zde stojí jako pevnost poznamenaná ranami věků. Ježíšovy jesličky vždy stojí ve stínu kříže. Ticho a chudoba betlémského narození jsou jedno s temnotou a bolestí smrti na Kalvárii. Jesličky a kříž jsou stejným tajemstvím vykupitelské lásky, tělo jež Marie vložila do jeslí je stejné jako tělo, jež bylo obětováno na kříži.

4.Kde tedy je vláda „Divuplného rádce, Božského bohatýra, a Vládce pokoje“ o níž mluví prorok Izaiáš ? Co je to za o moc, o níž mluví sám Ježíš, když říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ (Mt 28, 18) ? Kristovo království „není z tohoto světa“ (J 18, 36). Jeho království není hrou moci, bohatství a dobývání, jež se zdá utvářet lidské dějiny. Je to spíše moc porazit Zlého, moc konečného vítězství nad hříchem a smrtí. Je to moc uzdravovat zranění, jež znetvořují obraz Stvořitele v Jeho stvoření. Kristova moc proměňuje naši slabou přirozenost a uschopňuje nás, skrze milost Ducha svatého, k vzájemnému pokoji mezi námi a ke společenství se samotným Bohem. „ Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. “ (J 1, 12). Toto je poselství Betléma pro dnešek a pro všechny časy. Toto je mimořádný dar, který Vládce pokoje přinesl světu před dvěma tisíci lety.

5. S tímto pokojem pozdravuji palestinský lid a jsem si vědom., jak obvzlášt významná je tato doba ve vašich dějinách. Modlím se, aby vás nedávno uzavřený pastorační synod na němž se podílely všechny katolické církve povzbudil a posílil vaše svazky jednosty a pokoje. Tak budete moci ještě účinněji svědčit o vaší víře, budovat církev a sloužit společnému dobru. Nabízím svaté políbení křesťanům ostatních církví a náboženských společenství. Zdravím muslimskou komunitu v Betlémě a modlím se za novou éru porozumění a spolupráce mezi všemi národy Svaté země.

Pohlížíme dnes k jednomu okamžiku přede dvěma tisící let, ale v duchu pojímáme všechny časy. Shromáždili jsme se na jednom místě, ale obsahujeme celou zemi. Slavíme jedno novorozené Dítě, ale objímáme všechny muže a ženy všude po světě. Dnes, z Jesličkového náměstí, voláme na všechna místa, do všech časů a každému člověku: „Pokoj vám ! Nebojte se !“. Tato slova zaznívají znova a znova stránkami Písma. Jsou to božská slova, která pronesl i Ježíš, když vstal z mrtvých. „Nebojte se“ (Mt 28, 10). Jsou to slova, která církev dnes adresuje i vám. Nebojte se uchovávat svou křesťanskou přítomnost a dědictví právě na místě, kde se narodil Spasitel,

V betlémské jeskyni, řečeno slovy sv. Pavla z dnešního druhého čtení „se ukázala Boží milost,“ (Tit 2, 11). V Dítěti, které se narodilo, přijal svět „milosrdenství zaslíbené našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky“ (srov. Lk 1, 54-5). Oslněni tajemstvím věčného slova, jež se stalo tělem necháváme za sebou všechen strach a spolu s anděly oslavujeme Boha, který dává světu takové dary. S nebeskými zástupy zpíváme „novou píseň“ (Ž 96, 1):

„Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ (Lk 2, 14)

Ó, Dítě Betlémské, Synu Mariin a Synu Boží, Pane všeho času a Vládče Pokoje, „stejný včera i dnes i na věky“ (Žid 13, 8): uzdrav na počátku naší cesty do nového tisíciletí všechna naše zranění, posilni naše kroky, otevři naše srdce a mysli „pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti“ (Lk 1, 78).

Amen. (1)Klaním se ti vroucně, skrytý Bože náš,
jenž tu ve svátosti sebe ukrýváš (jeden z eucharistckých hymnů sv. Tomáše Akvinského) pozn. překl.