Jde otevřít a ejhle: na prahu stojí manželka místního dobře situovaného podnikatele, v náručí drží pejska a v očích má slzičky. "Pane faráři, náš Broček umírá, prosím vás, nemohl byste mi ho pokřtít?"
"V žádném případě, paní, zvířátka duši nemají!" Když ale paní na kolenou prosí, naléhá, slibuje, naříká a dělá hysterické scény, farář ze zoufalství vezme hrnek vody a předstírá, že pejska křtí. Paní odejde i s pejskem. Za tři dny je pejsek zdráv a paní přijde s pejskem na faru, že se manžel staví, aby se odvděčil. Za rok přijede na vizitaci biskup. Místo rozpadlé stodoly vila jako hrad, před ní místo trabantu nové Audi, pan farář vyšňořený…
"Jak jste to dokázal?", ptá se biskup. "Ale to víte, excelence, sbírky…" "To mi nevykládejte, bratře!" Když biskup stále naléhá, pan farář mu to se značně zčervenalým obličejem vyklopí: "To máte tak, jednou přišla jedna paní s pejskem…" "Bratře, bratře," povídá biskup a hrozí prstem, když odjíždí, "protentokráte vám odpouštím." Pak se nakloní blíže, aby to sekretář neslyšel a pošeptá: "A kdyby náhodou pejsek potřeboval obiřmovat, vzkažte prosím!"
Očekává se příjezd církevního hodnostáře. Jelikož ministrantíci krouží okolo přichystaného pohoštění, umístí pan farář nad stůl ceduli: BUĎTE ČESTNÍ - NEBERTE SI - BŮH TO VIDÍ. Když se přiblíží hodina příjezdu, může pan farář pouze s hrůzou shlížet na prořídlé menu a na neuměle naškrábaný nápis na jeho vlastní ceduli: VIDÍ, ALE NEPOVÍ!
