Drazí bratři a sestry v Kristu,
1. S hlubokou věčností Nejsvětější Trojici konám tuto návštěvu řeckého pravoslavného patriarchátu v Jerusalémě a zdravím vás všechny v milosti a pokoji našeho Pána Ježíše Krista. Děkuji Jeho Blaženosti, patriarchovi Diodorosovi za bratrskou pohostinnost a za laskavá slova, která k nám promluvil. Zdravím Jeho Blaženost patriarchu Torkoma a všechny přítomné arcibiskupy a biskupy církví a náboženských společností. Je velkým zdrojem radosti zjistit, že se hlavy křesťanských společenství ve Svatém městě Jeruzalémě často setkávají, aby se zabývali věcmi společného zájmu věřících. Bratrský duch, který mezi vámi panuje, je znamením a darem pro křesťany ve Svaté zemi, když čelí výzvám, jež před nimi stojí.
2. Musím říkat, že mě toto podvečerní setkání velmi povzbuzuje ? Je potvrzením, že jsme se vydali cestou lepšího vzájemného poznávání, s touhou překonávat nedůvěru a soupeření zděděné z minulosti. Zde v Jeruzalémě ve Městě, kde náš Pán zemřel a vstal z mrtvých zaznívá jeho slovo se zvláštní ozvěnou zvláště ta slova, která pronesl v noci před svou smrtí: "aby všichni byli jedno…aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal " (Jn 17, 21). Právě v odpovědi na tuto Pánovu modlitbu jsme společně zde, všichni jako učedníci jednoho Pána, navzdory našim smutným rozdělením, a všichni si uvědomujeme, že Jeho vůle zavazuje nás i církve a náboženské společnosti, které zastupujeme, k cestě smíření a pokoje.
Toto setkání mi připomíná historické setkání mezi mým předchůdcem papežem Pavlem VI. a ekumenickým patriarchou Athenagorasem I. zde v Jerusalémě a událost, která položila základy nové éře vztahů mezi našimi církvemi. V následujících letech jsme se poučili, že cesta k jednotě je obtížná. To nás nesmí zbavovat odvahy. Musíme být trpěliví a vytrvalí a bez únavy pokračovat dál. Vřelé objetí papeže Pavla a patriarchy Athenagorase vyvstává jako prorocké znamení a zdroj inspirace pobízející nás k novému úsilí v odpověď na Pánovu vůli .
2. Naše snahy o plnější společenství mezi křesťany nabývá v zemi Spasitelova narození a ve Svatém městě Jeruzalémě zvláštní smysl. Zde, v přítomnosti různých církví a společností chci znovu potvrdit, že církevní znamení universality plně respektuje legitimní různost. Rozmanitost a krása vašich liturgických ritů a kanonických tradic a institucí svědčí o bohatosti Bohem zjeveného a nerozděleného dědictví všeobecné církve, jak se rozvinulo během staletí na Východě i na Západě. Existuje legitimní různost, která v žádném případě neprotiřečí jednotě Těla Kristova, ale spíše zvyšuje lesk církve a značně přispívá k naplňování jejího poslání. (srov. Ut unum sint, 50). Nic z tohoto bohatství nesmí být ztraceno v plnější jednotě o niž usilujeme.
3. Při nedávném Týdnu modliteb za jednotu křesťanů v tomto roce Velkého Jubilea se mnozí z vás spojili v modlitbě za větší porozumění a spolupráci mezi všemi Kristovými učedníky. Učinili jste tak u vědomí toho, že všichni Kristovi učedníci mají společné poslání sloužit evangeliu ve Svaté zemi. Čím více se sjednotíme kolem Krista v modlitbě, tím odvážněji se budeme střetávat s bolestnou lidskou skutečností našeho rozdělení. Cestu putování církve tímto novým stoletím a novým miléniem jí vyznačuje její vlastní povolání k jednotě. Prosme Pána, aby inspiroval nového ducha harmonie a solidarity mezi církvemi, které stojí před praktickými potížemi, které trápí křesťanská společenství v Jeruzalémě a ve Svaté zemi.
4. Bratrská spolupráce mezi křesťany tohoto Svatého města není pouhou možností, má svůj zcela vlastní význam v sdělování lásky, kterou měl Otec ke světu, když poslal svého jediného Syna (srov. J 3, 16). Pouze v duchu vzájemného respektu a podpory může zdejší křesťanská přítomnost vykvést ve společenství žijící ze svých tradic a s důvěrou stojící před sociálními, kulturními a politickými výzvami vyvíjející se situace. Pouze pokud budou křesťané usmířeni mezi sebou, budou moci plně hrát svou roli při utváření Jerusaléma jako Města pokoje pro všechny národy. Ve Svaté zemi, kde žijí vedle sebe se vyznavači judaismu a islámu, kde jsou napětí a konflikty téměř na denním pořádku je zásadně důležité překonat pohoršující dojem z našich neshod a sporů. V první řadě v tomto městě by mělo být pro křesťany, Židy a muslimy možné žír spolu v bratrství a svobodě, důstojnosti, spravedlnosti a pokoji.
5. Drazí bratři v Kristu, bylo mým úmyslem dát oslavám Jubilejního roku 2000 katolickou církvi drahocenný ekumenický rozměr. Otevření Svaté Brány v basilice sv. Pavla za hradbami, jehož se zúčastnilo tolik církví a náboženských společností, symbolisovalo naše projití "dveřmi", jimiž je Kristus: "Já jsem dveře, a kdo vejde skrze mne bude spasen," (J 10, 9). Naše ekumenická cesta je právě tato: cesta v Kristu a skrze Krista Spasitele k věrnému naplňování Otcova plánu. S milostí Boží bude dvoutisící výročí Vtělení Slova "příhodným časem", rokem milosti pro ekumenické hnutí. V duchu jubileí Starého Zákona je to čas daný nám Prozřetelností, abychom se obrátili k Pánu a žádali o odpuštění za zranění, které si členové našich církví během let způsobili. Toto je čas prosit Ducha Pravdy, aby pomohl našim církvím a společnostem vést stále plodnější theologický dialog, který nám umožní růst v poznání pravdy a docházet plnějšího společenství v Kristově Těle.Od výměny idejí tak náš dialog přejde k výměně darů: autentičtějšímu sdílení lásky, kterou Duch neustále vylévá do našich srdcí.
Vaše Blaženost nám připomněla Kristovu modlitbu v předvečer jeho utrpení a smrti. Tato modlitba je jeho poslední vůlí,odkazem a výzvou pro nás všechny. Jaká bude naše odpověď ? Drazí bratři v Kristu, se srdcem naplněným nadějí a neochvějnou důvěrou učiňme z třetího křesťanského tisíciletí milénium nově nalezené radosti v jednotě a pokoji od Otce, Syna i Svatého Ducha. Amen.