"Ále, z jednoho malého města, to mi nebudeš věřit, svatý Petře, jakou hloupou smrtí jsem zemřel. Představ si, byl sem hrozně žárlivý na svoji manželku - no a přijdu domů a tam vidím v šatníku cizí bundu. Napadlo mě, že tam má moje žena určitě chlapa. Tak hledám ve skříni, lezu pod postel a nikde nikdo.
Už jsem byl celý zoufalý, že nikde není, když v tom vidím na okenním parapetu prsty. No, jen počkej, říkám si. Dupal jsem mu po těch prstech dlouho, než se pustil. Ale pak se podívám - a on spadl do hromady písku a přežil to.
Tak jsem v tom rozčilení popadl ledničku - přišla mi v tu chvíli hrozně těžká - a hodil jsem ji po něm. V tu chvíli mne z toho všeho skolil infarkt."
Jde okolo druhá duše a říká: "Nebudeš mi věřit, svatý Petře, jakou já jsem měl špatnou smrt. Jsem pokrývač, spravoval jsem střechu a protože jsme včera trochu oslavovali, neměl jsem tu správnou rovnováhu. Uklouzla mi noha a padám dolů. Je se mnou konec, pomyslel jsem si. Ale v tom se mi podařilo chytit se za okenní parapet.
Tak tam visím a děkuji Bohu, že jsem přežil, když v tom přiběhne nějakej cvok a začne mi dupat po prstech. Znova padám dolů a loučím se s životem. Ale dole byla velká hromada písku, do které jsem se asi metr zapíchnul.
Hrabu se ven a děkuji Bohu, že jsem opět přežil, když v tom přiletí z nebe lednička a zabije mne."
V tom již letí do nebe třetí duše a volá: "Víte jak jsem zemřel? Jdu takhle za sousedkou, jestli by mi nepůjčila stovku. V tom přišel její manžel, od kterého jsem si před měsícem půjčil deset tisíc a on je pořád chce zpátky.
"Schovejte se prosím, jak manžel zjistí, že pro něj ty peníze nemáte, mohl by dostat infarkt," povídá mi sousedka. A tak jsem se schoval do ledničky..."