Děj se začíná odvíjet na počátku války v Sudetech, kde žije mladá dívka Grétka. V té době byl započat program Lebensborn (Pramen života), který měl za úkol vypěstovat nadlidi. Pod hávem rasového úřadu SS byl styk vybraných můžů a žen ověnčen dokonale propracovanými pohanskými a germánskými rituály. (Nad tou dokonalostí člověk až žasne a uvědomí si, že jen ďábel se snaží předstírat na zemi dokonalost.) Tajně se týkal všech porobených a satelitních území Třetí Říše v symbolickém kříži od severského Bergenu po Terst, od mazurských močálů po Ostende. Budoucí centrum panské rasy mělo být ve Slezsku.
Pod záminkou rentgenové prevence proti TBC jsou vybírány naprosto čisté a zdravé dívky. Národnost nerozhoduje, jen rasa. Grétka je sice rasový míšenec, ale je na rozdíl od ostatních dívek naprosto zdravá, pěkná a navíc se narodila ve stejný den jako druhý muž Třetí Říše, Himmler, který výbeř provádí. Je proto poslána do sanatoria Isolde, kde se dívky připravují na styk s vybranými muži.
Grétka to samozřejmě zpočátku netuší. Jako míšenec, mateřský založená a zbožná dívka je outsiderem. V sanatoriu se tak začne hrát o jeji duši, i když jde pouze o její tělo. Početí nového života je skrytou službou k cílům smrti, k zániku přirozeného lidství. Vedení sanatoria, které je složeno z žen, stále dokola mluví o nadčlověku, o tom jak bude vládnout celé zemi a bude znamenat počátek nového života. Až do samého konce války je ochotno opakovat: „Přelstili jsme přece smrt.“ A to i v okamžiku vlastní smrti.
Nadčlověk má být zbaven všech osobních pout ke komukoli. Má to být bůh. Bude zde stále přebývat, jak říkají fanatické vedoucí, díky reinkarnaci. „V tomto znamení zvítězíte!“ říká se a ukazuje se na svastiku. Jak trefný to důkaz nového náboženství! Císaři Konstantinovi se před osudovou bitvou na počátku 4. století měl zjevit kříž na obloze a mělo mu být řečeno: „V tomto znamení zvítězíš!“ Konstantin pak vytáhl do boje s kříži v čele – a zvítězil. Zde je ale křesťanství odhozeno. Na místo kříže je postavena svastika.
Rovněž tak jsou nahrazeny křesťanské svátosti. Místo sňatku je zde „symbolický svazek Gefolgschaftstreue SS“. Každý z můžů dostane potvrzení, že splodí dítě s rasově čistou dívkou. Stává se tak rytířem řádu Krve a slunce. Křest nahrazuje nacistická iniciace.
V sanatoriu přežívá židovský chlapec Leo, jehož rodičům věhlasné sanatorium dříve patřilo. I přes počáteční nenávist se Leo a Grétka spolu sblíží. S ním také Grétka nakonec počne dítě. Její partner na jednu noc je totiž homosexuál a Grétčin dívčí strach chápe. Nikdo však o tom neví.
Jednoho dne dívky zjistí, že jim byly děti ukradeny. To proto, aby se nemohly vytvořit osobní vazby. Grétka se pokusí o útěk. Nikdo neví, kde děti jsou.
Monika Hilmerová hraje Grétku více než přesvědčivě. Divák s ní prožívá její duševní rozpoložení, když se po operativní defloraci pokusí o útěk. Hilmerová projevuje výrazné, ale opravdové city, ať už jde o modlitbu nebo vztah k svému partnerovi.
Režisér Milan Cieslar provedl bravurní práci. „S autorem jsme se snažili v detailech a prakticky ve všech scénách o dobově věrné a působivé zobrazení celého systému zrodu nového pokolení Germánů,“ prohlásil Cieslar k filmu.
Pramen života, který je jazykově sudetský, tedy trojjazyčný, určitě stojí za shlédnutí. Má silný příběh, propracované postavy, kvalitní výpravu a hluboký motiv.
Pokud si chcete přečíst více o vyšlechťování lidské rasy, doporučuji vám rozhovory "Všichni máme zřejmě společnou matku," a Zhloupne lidstvo?.
Pramen života – Der Lebensborn. Rež. Milan Cieslar, Česká republika, 2000, 107 min., barevný. Hrají: Monika Hilmerová, Michal Sieczkowski, Johanna Tesaříková, Vilma Cibulková.