Folk sice není původem český styl (má kořeny především ve skotských a lidových baladách, prohnaných sítem americké hudební kultury), docela se však u nás zabydlel. Dokonce se asi před pěti lety podle jednoho průzkumu stal nejoblíbenějším žánrem u nás. Ačkoli se komerční média snaží přesvědčit posluchače o něčem jiném, o úspěchu folku a country svědčí prodejnost alb Karla Plíhala, Jaromíra Nohavici, obou Nedvědů nebo Pavla Bobka. Ovšem s těmito umělci se většina křesťanských kapel nemůže srovnávat ani co do délky kariéry, ani co do komerční úspěšnosti.
Folk má však další výhodu: není natolik finančně náročný jako například rock. Chcete-li si založit kapelu, musíte, zejména jako mladý člověk, počítat. Stačí si vzít orientační ceny jednotlivých hudebních nástrojů. Zatímco do kláves musíte dál minimálně 5 000 Kč, saxofon stojí 20 000 Kč a elektrická kytara se vším vybavením (včetně komba) vás přijde zhruba na 12 000 Kč, pořídíte akustickou kytaru mnohem levněji, nemluvě o zobcové flétně nebo nějakém bubínku. Pro mladou kapelu, je tedy i z finančních důvodu snazší začínat u folku.
A ještě jeden argument ve prospěch folku. Především na začátku 90. let se v našich křesťanských kruzích rozšířilo mnoho předsudků vůči rockové hudbě. Sám si vzpomínám na knihu Chceme jen tvoji duši, která byla napsána velmi demagogickým stylem. Nejen vlivem této „kampaně“ je pro mnoho mladých lidí v naší zemi křesťanství s rockovou hudbou neslučitelné. Sám to pozoruji při různých setkáních mládeže, kde přednáším o křesťanství a moderní hudbě.
Jak je to s „popem“ nebo „středním proudem“? I tento žánr samozřejmě lze s křesťanskou zvěstí sloučit. V Americe je to však mnohem snazší než v našich podmínkách. „Pop“ je totiž spojen s hudební komercí, s hitparádami, videoklipy. U nás v tomto směru křesťanští interpreti téměř nemají šanci. Jejich hudba (vzhledem k počtu aktivních věřících u nás) bude vždy menšinová. V USA, zemi, kde se drtivá většina obyvatelstva hlásí k nějaké církvi, se běžně stává, že křesťanský interpret pronikne do komerčního žebříčku (Amy Grant, Michael W. Smith, Jars Of Clay). I u nás se občas stane, že velká firma vydá křesťansky orientované album (nedávno to byl výběr Velké jubileum 2000, vydaný firmou Monitor-EMI), avšak tyto projekty nebývají komerčně úspěšné (s výjimkou vánočních koled).
Přes všechno, co jsem napsal, lze v Čechách a na Moravě najít spoustu zajímavých rockových a popových kapel, které se hlásí ke křesťanství. Loni například své první album vydala ostravská Archa „N“ nebo Nové měchy (hrají rockovou, resp. alternativní hudbu), novou desku natočil Svatopluk Karásek (a je na ní víc rocku než folku), rockové cítění nezapře plzeňská kapela Con Brio, Roman Dragoun (nedávno natočil už druhé „křesťanské“ album) vyšel z jazzrockových kořenů a ve výčtu by se samozřejmě dalo pokračovat.
Je tedy pravda, že větší část českých a moravských křesťanských kapel začíná u folku, přesto však roste počet těch, kterým jsou bližší jiné žánry. A postupně jich přibývá.
Autor je hudební redaktor