Mezi účastníky XV. Světového dne mládeže (SDM) se začíná říkat, že když vzali program do rukou Češi, je hned mnohem lepší. Únava ale stoupá. Někteří vyrážejí po "vlastní ose" - ať už za památkami, mořem nebo za duchovnem. Jak řekl P. Smrčina OFM, nejsou ani tak důležité vnější věci, jako spíš, co si z toho člověk chce vzít.

Dlouhá cesta od papeže

Ráno bylo poznamenáno včerejším večerem. Kdo chtěl být včera na setkání s papežem až do konce, nemohl se dostat domů včas. Setkání totiž končilo až pozdě večer a okolní ulice byly přecpány odjíždějícími účastníky. Zanedlouho přestalo jezdit metro a následně i autobusy. Domů se bylo možno dopravit jen nepříliš početnými nočními linkami.

Mnozí tak dorazili domů velmi pozdě, a protože byly ubytovny povětšinou zavřeny, muselo se občas lézt přes zeď nebo oknem. Ti méně šťastní volili nouzové přespání v Českém národním centru (ČNC). Někteří dokonce volali pozdě v noci na ČNC, že se ztratili a lidé z ČNC pro ně museli dojet.

Podle P. Jendy Balíka z tiskového střediska ČNC nejsou někteří naši mladí ještě dostatečně otrkaní a je to zde někdy pro ně velmi těžké. To Magazínu ChristNet.eu potvrdil i náš extérní spolupracovník a vedoucí jednoho autobusu Adam Rakovský: "Kdo to tady nezná, pro toho to musí být hrozné."

Jiným se ale setkání líbí i přes nepříjemné vnější věci. Jak mi řekla Lída z Karlových Varů, byla nadšená ze setkání s papežem. "Stále jsem velmi blízko a mohla ho vidět na vlastní oči," řekla pro Magazín ChristNet.eu. Lída vyloženě cítila na náměstí svatého Petra ve Vatikáně Boží přítomnost.

Na některých ubytovnách byly o půlnoci zavedeny kontroly účastníků. Právě Lída, protože si chtěla prožít pro ni velmi oslovující a její křesťanský život zasahující setkání s papežem až do konce, nestihla se včas dostat na místo ubytování.

Záleží na tom, co si kdo vybere

Ne všichni se účastní oficiálního programu. Relativně samostatný program mají např. saleziáni, z nichž část sem přijela na kole. Mladí z Plzeňské diecéze dnes také často volili samostatný program. P. Šebestián Smrčina OFM například vedl pěší pouť po římských kostelích. Snažili se vyhýbat bazilikám, protože ty jsou beznadějně přecpány účastníky SDM a těžko se v nich hledá místo ke ztišení a duchovní program. P. Smrčina se svou skupinou zastavil v několika kostelích, v každém se pomodlili, ztišili, zazpívali si, pomeditovali a něco si řekli. "Pěkně jsme se vymodlili," poznamenal P. Smrčina pro Magazín ChristNet.eu.

Podle něj nejde na tomto setkání ani tak o vnější věci, jako spíš o to, co si z toho kdo chce vzít. Oslovené účastníky jeho pouťi tato velmi nadchla.

Utajená pouť

Dopoledne probíhal v ČNC program s biskupem Paďourem (bude doplněno). V jedenáct dopoledne vyráželi mladí katolicí z Česká po skupinch v největším horku přes celý Řím. Mělo se dorazit k Andělskému hradu, odkud začínala pouť do Vatikánu ke hrobu svatého Petra. Pouť měla probíhat především na Via Conciliazione. Protože ale takřka nikdo neměl knihu modliteb, nezbytnou k pouti, nebylo nakonec z duchovního programu takřka nic. Ač byla Via Conciliazione připravena k zastávkám na pouti podle knihy modliteb, Češi ji doslova proběhli. Někteří se zastávkám sice divili, ale nevěděli, proč tady jsou.

Osobně jsem si brožurku sehnal hned po ránu pololegálním způsobem (prostě se válely na zemi po desítkách v místě našeho ubytování, tak jsem se už raději nikoho na nic neptal - ještě by mi to zakázal vzít - a knihu modliteb sebral. Dnes v pátek (sic!) jsem objevil stovky a tisíce těchto brožurek v našem ČNC. Asi je někdo zapomněl rozdat).

Pouť, která je jedním z podstatných bodů SDM, jsem si celou prošel podle knihy modliteb. Pouť se skládala z modliteb, rozjímání, čtení z Písma a duchovních textů. Všechny texty byly velmi hluboké, byla to vyloženě pokladnice křesťanské víry. V češtině samozřejmě nebyly. Mohli jste si vybrat mezi angličtinou, němčinou, italštinou, španělštinou a polštinou.

Nebyla to však krátká pouť. Proto mě neudivilo, když jsme byli v půli cesty a proti nám se již vraceli mladí, kteří již stihli projít i chrám svatého Petra. Pouť měla zastavení před svatým Petrem a končila u v něm.

Organizátoři nejen ve svatém Petrovi rezignovali na "vhodné oblečení", které znamená, že musí být zahalena kolena a ramena. Sem tam se jen na někoho podívali přísným pohledem, ale celkem nic neříkali. Ostatně, vnitřek mnoha chrámů zdobí obrazy, na kterých je odhaleno naprosto vše.

Když jsme se konečně dostali k hrobu svatého Petra, oznámili nám organizátoři, že musel být z bezpečnostních důvodů uzavřen. Chtěli jsme se aspoň pomodlit. Protože ve svatém Petru nejsou lavice, posadili jsme se na zem. Proudící davy nám nevadily. Za to my jsme vadili organizátorům, kteří nás vyháněli do postranní kaple určené na modlení. Tam však bylo plno. Nakonec jsme to nějak zařídili.

Liturgie si žádá poruzemění

Kdybychom chtěli být na českém programu, museli bychom být již dávno pryč. Češí v tu dobu slavili pobožnost spolu s třetinou poutníků mši na Circu Maximu, starověkém stadionu, kde umřelo mnoho křesťanských mučedníků. Otec kardinál Vlk si to pochvaloval, za to Češi nechápali, o co se zase jedná. Chyběli jim totiž ony liturgické brožurky, kde bylo vše vysvětleno. Celá liturgie totiž probíhala v cizích jazycích.

Podle účastníků liturgie, které jsem zpovídal, byl jejich dojem jen takovýto: přišli jsme, posadili se do strašného vířícího prachu, pražilo na nás sluníčko, nevěděli jsme, o co jde, po čase jsme se zvedli a šli.

Setkání s mládeží z celého světa - a s dopravou

Večer probíhal různorodý program na mnoha místech v Římě, tzv. Incontragiovani, které mělo sloužit k poznání mladých. Vyrazili jsme zpátky do Vatikánu, kde se měla být na programu Web Site Story. Po příjezdu jsem zjistil, že byla zrušena.

V uličkách kolem Vatikánu bylo mnoho bezdomovců. Ohřívali si jídlo a připravovali si kartony na spaní. Když jsem se jich zeptal, proč tady jsou, řekli mi, že buďto nemají peníze na zaplacení pobytu nebo je již všude plno. Byli z celého světa: z Polska, Francie, Bangladéše, USA, Kanady atd. S jednou osobou, která se před rokem vzdala všeho majetku a nyní putuje pěšky a žebrá, jsem natočil rozhovor.

Vyplatilo se zajít ještě jednou do svatého Petra. Ač do něj i v pozdní dobu proudily davy, dalo se již zde modlit. Navíc normálě bývá sv. Petr večer uzavřen. Při této příležitosti si však bylo možno mimořádně prohlédnout nasvícené centrum katolictví zevnitř. Doporučuji.

Cestou zpátky jsem okusil na vlastní kůži hrůzy římské hromadné dopravy. První problém nastává na zastávkách. Neexisují zde totiž jízdní řády. Čekali jsme tedy půl hodiny na autobus, než jsme se vydali na metro. To jsme ale něměli dělat. Metro je zde naprosto přecpané. Lidé se tlačí, mlátí a vystrkují, každý se chce dostat dovnitř. Větší tlačenici jsem nikdy nezažil. Dav se musí chovat racionálně, a proto musí nemilosrdně vystrkovat přečnívající lidi.

Je problém s dýcháním, se stáním i s výstupem.