Kardinál Miloslav Vlk řekl ve čtvrtek účastníkům XV. Světového dne mládeže v Římě (SDM) slova, která mnohé povzbudila. Pro většinu se ale v následujících dnech stala zdrojem smíchu a sarkasmu. Viděl jsem, jak se zpovídá za 60 sekund a jak se ztechnizovalo mystérium. Lidé z ChristNet.eu utekli před šílenými davy do přírody na Via Appia Antica.

Nejhůře se na dopolední program v Českém národním centru (ČNC) dostávali mladí z Olomoucké arcidiecéze. V lepším případě jim to totiž z místa ubytování trvalo do ČNC tři čtvrtě hodiny, v horším a častějším hodinu a půl. Začátek programu proto takřka nikdy nestíhali.

Na kardinála Vlka měl být zřejmě spáchán atentát

Jinak si totiž nelze vysvětlit velmi přísná bezpečnostní opatření, která by zavedena v ČNC. Cele prostranství před bazilikou Svatého Kříže Jeruzalémského, kde probíhal program, bylo po všechny dny obehnáno policejními zátarasy, které hlídaly desítky policistů. Dovnitř se mohlo jen přes mobilní policejní budovu. V ní musel každý účastník projít detektorem kovů a nechat projet svou tašku rentgenem.

Před policejní kontrolou se objevily nápisy typu "Připravte se na policejní kontrolu" nebo "Zabavené nože si vyzvedněte na informacích. Příště si už je sebou neberte." Jak otevřít konzervu, když mám na noži otvírač na konzervy, vysvětleno nebylo. Na nože se přitom Italové zvláště zameřovali (asi proto, že pistole a samopaly se mezi mladými katolíky nenacházely). Pokud u vás našli nůž, museli jste je bez jakéhokoli protokolu nebo dokumentace odevzdat poddůstojníkovi, u kterého jste si jej také vyzvedli. Nože se zabavovali hromadně.

Nicméně jsem si sebou nosil každý den velký švýcarský důstojnický nůž v objemné tašce, kde jsem měl spoustu dalších věcí. Na rozdíl od jiných na něj Italové nikdy nepřisli. Jen v pátek jsem si jej zapomněl v kapse kalhot a byl mi tedy zabaven. Přitom přes mobilní policejní budku se jen vcházelo do areálu, nikoli vycházelo. Při odchodu jsem si tedy zašel pro nůž a musel s ním jít zpátky do areálu, abych se dostal k východu. Kdybych tedy chtěl někoho zabít, řeknu, že už odcházím a vzal bych si nůž zpět do areálu.

Policejní kontroly byly výsadou jen Českého národního centra. Jinde, ani v samotném svatém Petru, se neprováděly. Kontroly vytvářely velké fronty a Češi tak museli dlouho zbytečně stát na sluníčku, aby byli vpuštěni do areálu. Kardinál Vlk se podle vlastních slov snažil situaci nějak vyřešit. Nepomohlo to ale tařka vůbec. Kontroly byly navíc velmi chaotické. Občas nebyl v budce vůbec nikdo (hlavně kolem oběda, kdy bylo největší parno), jindy, např. právě ve čtvrtek byly extrémně přísné, kdy policistům pomáhali i voluntéři (dobrovolníci).

Nejvyšší představitel Katolické církve, který se přitom kdy v ČNC vyskytoval, byl kardinál Vlk. Jediné vysvětlení, proč zde jsou tyto zátarasy, které se podařilo Magazínu ChristNet.eu získat, bylo neoficiální. Hovoří o tom, že tato bazilika jako jediná nepatří Vatikánu, a proto zde jsou kontroly.

Na některých místech bylo nicméně možné se dostat do areálu bez policejní kontroly, a to klidně i s bazukou. Někteří Češi toho využívali (samozřejmě bez bazuky).

Kardinál Vlk hovoří o kříži

Celý program v ČNC probíhal na prostranství před bazilikou, kde nepříjemně pálilo slunce a tísnili se tisíce mladých na špinavé a tvrdé zemi. V Paříži probíhal v chládku kostela. Ve čtvrtek se mi podařilo objevit, že Telepace přenáši program z podia i na velkoplošnou obrazovku uvnitř kostela. Nikdo na to neupozornil, takže v příjemném kostele bylo jen pár lidí.

Slovo na den měl biskup Cikrle. Mnohem více se ale mladí těšili na kardinála Vlka. Ten ve své katecheze, kterou měl připravenou na papíře, ale občas mluvil i spontánně, hovořil o kříži a Boží lásce. "Láska není něco za něco," vysvětloval kardinál. "Nežiji pro sebe, ale pro druhé a v druhých," uváděl, když popisoval trojiční život. "Kdo nechce, aby ho někdo měl rád?" kladl mladým otázky.

V průběhu jeho katecheze vystoupila i dívka, která byla vážně nemocná, ale právě skrze tento kříž k ní promlouval Bůh. Po jejím svědectví se ozval velký potlesk.

Kardinál Vlk hovořil, jak je u něj zvykem, i z osobní zkušenosti. "Mnozí se se mnou neměli chuť se stýkat," vypravoval o časech, kdy mu byl odebrán souhlas k výkonu kněžské práce. Stal se podle vlastních slov "vydědencem ve vlastní církvi". Ale právě i v tom se naučil nacházet Boží pokoj.

Kardinál Vlk na to prozradil recept. Nejde totiž podle něj říkat jen "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?", ale i "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Přesně tak, jak to dělal Ježíš.

Po jeho katechezi následovaly otázky a odpovědi ze strany mladých. Jeden mladík se ho zeptal, co udělal pro to, aby se vylepšily katastrofální podmínky, za kterých tu všichni jsme. Kardinál se smíchem odpověděl, že udělal právě tuto katechezi o nesení kříže. "Obdivuji, že to takhle ještě jde...Vždycky se dá nést kříž," uvedl kardinál. Odpovědí mu byl potlesk i smích. Pro zbytek dní byly těžké podmínky prostě "kříž". Ale jak mi řekli někteří účastníci, když se snažili organizátorům vysvětlit, že se sice nechovají přesně podle pravidel, ale vždyť je to přeci pro orgánizátory kříž, který musí nést, nesetkali se u nich s velkým pochopením.

Po skončení programu, který každý den končil mší, jsme se urychleně vydali nakupovat ovoce. Ovoce se totiž nakupuje v Itálii velmi výhodně na tržištích. Ceny jsou v některých případech nižší než v Čechách. Jenže tržiště mají otevřeno jen dopoledne. Vypravili jsme se na Mercata di Piazza Vittorio, kde měli otevřeno do 14 hodin. Někomu to zde nemusí vonět díky prodávaným rybám a masu, ale nakoupili jsme dobře. Naše další kroky se ubíraly k bazilice Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné), kde je jedna ze svatých bran.

Zpověď za 60 sekund

Na SDM se zpovídalo hodně. Ovšem to, co jsem zažil v Santa Maria Maggiore, se jen tak nevidí. Všiml jsem si, že se zde lidé zpovídají nějak příliš rychle. Vytáhl jsem stopky a začal měřit. Skutečně, délka zpovědi se zde pohybovala mezi 60 a 120 sekundami. Vypadalo to tak, že člověk přišel do zpovědnice, něco říkal (tomu jsem samozřejmě nerozumněl), kněz si udělal jednu nebo dvě poznámky do sešitu a udělil kajícníkovi rozhřešení. Když pak kajícník vyšel ze zpovědnice, dal mu knež oxeroxované modlitby, které se měl pomodlit. Požádal jsem jednoho kajícníka, aby mi ten papírek ukázal. Bohužel byl celý v italštině.

V Santa Maria Maggiore se zpovídalo ve všech možných i nemožných jazycích. Ovšem naprostým "exotem" byl P. Reginaldo Cardoza OI, který zpovídal i indickými jazyky kannada, konkani a tull.

Dokonalá technizace mystéria a kultu

Čekalo mě zde ještě jedno překvapení. To jsem si následně ověřil i na jiných místech. Pokud jste zvyklí koupit si v kostele svíčku a tu pak zapálit na určitý úmysl, můžete se s tím v Římě rozloučit. Kdo by se tu staral s obstaráváním nových svíček a seškrabávání vosku?! Místo toho jsou v kostelích žárovky ve tvaru svíčky. Vy jen hodíte do automatu penízek a žárovka se rozsvítí na váš úmysl.

Nádherně zde bylo vidět chování davu. Dav měl svou cestičku, po které si šel. Můj knižní průvodce mě upozorňoval na památku, kterou bych si "neměl nechat ujít". Myslel jsem, že tam také budou lidé. Jaké však bylo mé překvapení, když u nádherné mramorové hrobky kardinála Rodrigueze nebyl vůbec nikdo! Celý zbytek baziliky byl přeplněn. Pravda, nedaleko hrobky bylo lešení a jakýsi nápis v italštině, kterému jsem nerozumněl, ale bylo zajímavé, že i mezi davem lidí se dá najít klidné místečko.

ChristNet.eu míří na Via Appia Antica

Už dopoledne jsme se dohodli, že ChristNet.eu odpoledne prchne z davů a pojede se podívat do přírody, kde by snad měl být klid. Dopoledne jsme tedy rozeslali SMSky těm, které jsme neviděli osobně. Nedorazili ke všem. Někteří vytížení spolupracovníci, jako např. Adam Rakovský, si mobila nechali úmyslně doma, Honzovi Ficalovi zase dorazili zprávy až večer.

Než jsme se vydali na setkání, vzal jsem to ještě přes Fontana di Trevi. Ovšem romantického pohledu na nejkrásnější fontánu jsem si moc neužil. Takový nával lidí jsem totiž v Římě nezažil, nepočítám-li masovky na náměstí sv. Petra. Byla zde doslova hlava na hlavě a byl problém tudy vůbec projít.

Měl jsem již z domova pokušení se ve fontáně vykoupat. Nicméně jsem již věděl, že se to italským policistům vůbec nelíbí. Tady jsem však zahlédl mladíka, který, napodobující filmové hvězdy, se vrhl do vod fontány. Pomalu ani nestačil vylézt z vody a už u něj byla policie. Postih byl dost přísný. Byl mu odebrán pas účastníka SDM, bez kterého se nemohl takřka nikam dostat.

Před pátou jsme dorazili na Piazza Santa Giovanni in Laterano, odkud měl odjíždět autobuse 118, který nás měl zavést na Via Appia Antica. Na zastávce jsme se navíc měli všichni setkat. Po půlhodinovém obíhání náměstí a přilehlých prostranství mi došlo, že linku stačili od vydání mého průvodce (dva roky) zrušit a nahradit ji "jubilejní". Přes telefony jsme se tedy domluvili, že pojedeme jubilejní linkou (vzpomínám na jednu pěknou SMSku: "Stojím u svaté brány v Santa Giovanni in Laterano. Přijďte si sem pro mne.")

Narvaným autobusem (jiné zde ani nebyly), jsme dorazili až ke katombám sv. Calixota, které jsme chtěli cestou navštívit. Hned na zastávce nás ale vítaly davy mladých poutníků, kříčících, že do katakomb se již pro jistotu neprodávají vstupenky. Raději jsme to ještě ověřili, ale bylo to tak.

Vyrazili jsme tedy aspoň na Via Appia Antica. Je to stará řísmká silnice z doby pžed 2 000 lety, lemovaná cypřiši a antickými památníky a náhrobky. Byl večer, slunce již tolik nepálilo a lidí zde bylo opravdu pomálu. Po starých čedičích se sice nešlo nejlépe, ale byla to příjemná procházka. Vždy jsme podle průvodce odhadovali, zda tento náhrobek patří Senecovy nebo propuštěnému otrokovi a zda tyhle tři kameny jsou taky náhrobek, nebo dílo přírody.

Jak jsme se vraceli, slyšeli jsme program v Calixtových katakombách, Via Lucis. Mladí dostali kopie starých římských lampiček a slavili jen za svitu těchto svíček liturgii v katakombách. Prošli jsme kolem kostela Quo Vadis, kde Ježíš poslal zpátky sv. Petra, když utíkal z Říma. Byl to docela malý kostelík na tak velkou událost.

Zázrakem jsme chytili první autobus (jinak se vždy čekalo okolo tři čtvtě hodiny), kde bylo mnoho Čechů. Každý národ zde v prostředcích městské hromadné dopravy zpíval na plné pecky. Češi proto spustili Máma má rýmu, Co jste hasiči a Hosana. Italský řidič byl nadšen.

Večer ještě probíhalo Incontragiovani, což bylo množství akcí po celém Římě. Byl jsem na chvíli na koncertě Angela Branduardiho. Hrál něco na způsob irské hudby a moderátorky Radia Proglas na jeho hudbu nadšeěn tancovaly.