Sobota nebyla snad pro nikoho na XV. Světovém dni mládeže jednoduchá. Zato večerní vigílie s papežem na Tor Vergatě stála podle mnohých přítomných za to. Dostat se na Tor Vergatu stálo ovšem mnoho potu. Doslova. A pro krásu se muselo mnoho strpět. Byl to asi nejlepší den ze všech.

Budíček byl v sobotu mimořádně brzy - v sedm hodin. Bláznivě jsem chtěl vstávat o hodinu dřívě, abych něco napsal, ale byl jsem slušně vyčerpán. Ještě než jsme vyšli ven z budovy, dali nam naši organizátoři pokyny pro cestu do Českého národního centra (ČNC). Prý nás budou policisté obracet a posílat opačným směrem. My se ale nemáme dát, ohánět se slovíčkem "vescovo" (biskup) a ukazovat směrem k ČNC. Museli jsme si sebou vzít věci na dva dny. Při vigíliích s papežem se totiž na SDM vždy tráví noc pod širým nebem. Počasí musí být vymodlené, protože kdyby tu noc začalo pršet na ty statisíce a miliony tam dole... Někteří šli naprosto nalehko, a pak se divili, že jim je v noci bez spacáku zima. Někteří si naopak brali pomalu plnou polní.

Když jsem jako jeden z prvních vyrazil v půl osmé ven, byla již Via Tusculana, u které jsme bydleli, uzavřena policejními zátarasy. Nejezdila po ní auta, ani autobusy, jen davy poutníků se již takto nezvykle brzo ubíraly směrem Tor Vergata. Policistům jsem se pro jistotu vyhýbal (dohadujte se s italským policistou!). V ČNC ihned po ránu celebroval kardinál Miloslav Vlk. Češi byli v tomhle vyjímkou. Nezaznamenal jsem stát, který by před poutí na Tor Vergatu sloužil mši. Po jejím skončení se v některých diecézích teprve rozdávaly vstupenky. Naši organizátoři je měli již v pondělí, ale abychom je neztratili, dali nám je až nyní.

Dostat se Tor Vergatu bylo možno dvěma způsoby. Dobrodruzi a hazardéři se mohli svést zhruba do dvou třetin metrem. Tuto trasu zvolili například mladí z Královehradecké diecéze. Díky naprosto přeplněnému metru se ale na místo dostali později, než my, kteří jsme šli pěšky s Plzeňskou diecézí. Úředníci poutě nám slibovili, že pouť nebude delší jak deset kilometrů. My jsme ušli zhruba patnáct.

Biskup Radkovský šel pěšky a nesl věci poutníkům

Plzeňský biskup František Radkovský na sebe vzal roli poutníka a putoval pěšky spolu s mladými z jeho diecéze podstatnou část cesty. Jak řekl Magazínu ChristNet.eu, není zde na dovolené, ale na pouti a chce být maximálně s mladými z jeho diecéze. Navíc má do dvanácti hodin čas, tak co by ho ztrácel ve městě. Do Říma se letos podívá ještě dvakrát. Magazín ChristNet.eu natočil s biskupem Radkovským rozhovor, který přineseme v dalších dnech.

A aby toho nebylo málo, nesl zhruba pět kilometrů Monice Sotákové velkou a těžkou tašku, která se nosí přes rameno. Monika Sotáková totiž už nemohla tašku nést, a tak se jí biskup Radkovský nabídl, že jí onu tašku ponese. "Měla jsem radost, že mi pomohl," řekla k tomu Monika Sotáková pro Magazín ChristNet.eu. "Dost už jsem ztrácela sílu, třebaže to bylo na začátku. Šlo se mi těžko."

Biskup Radkovský cestu i organizoval, povídal si s každým okolo dokonce vyprávěl i poučný vtip o pití na poušti. Časem se ale s námi rozloučil a vrátil se zpět do Říma.

Vodní děla do davů

Teplota vzduchu již přesáhla třicet stupňu a začala stoupat ke čtyřicítce, kterou nakonec dosáhla. Silnice, po které jsme šli, byla rozpálená. Měli jsme naložené bágli a šli poměrně dost rychle. Pot se z nás jen lil a putování začalo být značně vyčerpávající. Aby organizátoři předešli mnohým zdravotním kolapsům, použili osvědčený recept. Vzali vodní hadice a začali s nimi kropit davy. Mladí to s nadšením vítali a všude, kde se kropilo, se mladí shlukovali. Kde však nebyl proud vody dostatčný, vytvářelo se nebezpečné prostředí. Voda totiž nestačila ani dopadnout na zem a už se vypařovala. Stoupající pára vytvářela skleníkový efekt a v důsledku zde bylo ještě větší horko, než jinde.

Další organizátoři pak brali láhve a vodou z ní polevali každého, kdo k nim přišel. Fungovalo to tak, že jste k němu přišel, nastavil hlavu nebo krk, podle toho, co jste chtěl polít, a organizátor vás polil. Přidalo se i těch pár Římanů, kteří nestačili před SDM prchnout z Říma, a polévali za pomocí flašek nebo konví poutníky z oken.

Jak jsme se přibližovali k Tor Vergátě, začali organizátoři v polévání přituhovat. Přistavili požární a policejní cisterny a začali nás kropit za pomocí vodních děl. Každou chvíli museli přijíždět nové cisterny, aby zvládly ty nekonečné masy. Už jsem si začal říkat, kdy nás začnou polévat vodou z vrtulníků, jako se hasí požáry.

Přesto bylo podle televizní stanice 3sat nakonec ošetřeno několik tisíc lidí. Organizátoři pak vyhradili speciální pruh, kterým jezdila sanitka za sanitkou.

Co lze začít na cestě

Jídlo na dva dny se rozdávalo již na začátku cesty, takže ho bylo nutno sebou tahat celou cestu. Někteří mladí (nejen Češi) sehnali kdesi nákupní vozíky a svůj náklad v nich pak dotáhli až na Tor Vergatu. Případně se v nich vozili.

Zkušenost s nošením věcí prokázaly Afričanky. Nasadily si na hlavy speciální kroužky a na nich pak důstojně a bez pádu nesly jídlo až na Tor Vergatu. Jídlo bylo dodáváno v krabicích. Některé Afričanky nesly i více krabic. Muži-Afričani nic nenesli.

Začaly se říkat vtipy: "Víte, jak vypadá peklo? To je věčné putování na Tor Vergatu!" "Ti, kteří putují na Tor Vergatu, nemusí do očistce. Mají přímou propustku do nebe." "Až bude Radkovský papežem, to se uvidí, kolik Čechů bude jezdit na SDM!" To byla narážka na Poláky. Nevím, kolik jich bylo, ale celých sedm dní byli naprosto všude.

Jak jsme se začali přibližovat k Tor Vergatě, začínalo přituhovat. Dav nás teď neprodyšně uzavřel a de facto jsme ztratili vlastní vůli. Hlava byla namačkáná na hlavě. Občas se dav zastavil. To se pak čekalo dlouhé minuty v neúprosném a vyčerpávajícím dusnu, bez možnosti si odpočinout. Občas se nevědělo, kudy kam. Značení totiž rozhodně nepatřilo k nejdokonalejším. Konečně jsme byli na místě.

Jaká je Tor Vergata

Tor Vergata je římská univerzita, která vlastní za svými budovami travnatou plochu 330 hektarů. Tu propůjčila SDM. Bylo tam několik kopečků, takže jen menšina z dvou milionů přítomných mohla vidět přímo na oltář. To umožňovalo třináct dalších velkoplošných obrazovek. Takže na jednu obrazovku připadlo přes 150 000 diváků. Což bylo podle mnohých žalostně málo.

Tor Vergata odpoledne
foto: Bob, www.emmanuel.cz

Tor Vergata ma navíc pár pahrbků a všelijak se točí, takže některé skupiny byly odříznuty od hlavního dění.

Dorazili jsme ve tři hodiny a měli probémy se již ubytovat. Museli jsme se rozdělit po několika a hledat poslední kousky volného místa. Mezitím již řečnící pronášeli své projevy. Takřka nikdo jim ale nevěnoval pozornost. Všichni se zajímali o čistě pozemské potřeby.

Například byl problém s vodou. Když jsem potkal generálního vikáře Plzeňské diecéze Adriána Zemka kdesi mimo Tor Vergatu, nechápal jsem, proč hledá vodu právě tady. Později jsem ale i já zjistil, že ze slibovaných stanovišť s vodou nebylo nic a pro vodu se muselo jít až půl hodiny - záleželo na tom, kde jste se ubytovali. Záchodů bylo více nežli na setkání v Paříži a firma je pravidelně čistila. Taky byla ovšem z Rakouska. Za to všude byly tzv. GMG obchody, kde jste si mohli koupit zmrlinu a upomínkové předměty na SDM.

Jde se do finále

Papež přiletěl vrtulníkem v půl osmé. Dosud letargický dav náhle ožívá. V našem sektoru bylo mnoho Italů, kteří začli zpívat: "Giovanni Paolo, sha, la, la, la. Svatý otec nasedl do papamobilu a jal se projíždět shromážděním. Oproti úterku vypadal unavější.

Zastavil v přilehlém parčíku, ve kterím je vybudovaná umělá brána na způsob Svaté brány. Za pomoci pěti mladých z různých kontinentů jí prochází. V tu chvíli se ozývá potlesk miliónů mladých katolíků. Papež pokračuje ve své jízdě a mladí jsou namačkáni na zábradlí, aby ho mohli vidět.

Zaznívá hymna setkání. Neznámí lidé z různých zemí se chytají za ruce a společně zpívají. Les rukou se ocitá ve vzduchu. Z reproduktorů se line hudba a slova vzdávající božskou slávu Kristovi.

Jan Pavel II. usedá do svého křesla. Za zády má obraz Krista. Protože mladí stále ještě nadšeně skandují, bubnuje papež rukou do křesla. Mladí to s povděkem kvitují.

Uctívají se mučedníci a na podiu se střídá jedna hudební skupina za druhou. Každou doprovázejí skvěli tanečníci. Papež bubnuje rukou do křesla nebo tleská.

Čte se evangelium, mladí povstávají a společně zpívají hymnu. Papež říká cosi, co nemá napsáno a všechny tím rozesměje. Mladí ho odměňují potleskem. Několikrát se ironicky přidá i papež. Když chce dav skandovat "John Paul two, we love you", zarazí to papež rychle slovy "John Paul two, he loves you".

Ne všichni ale naslouchají Svatému otci. Někteří pomalu usínají, jiní se baví mezi sebou. Padá nepříjemná rosa. Začíná být zima. Papež děkuje mladým za dialog.

Za zvuku písně papež mává rukama nad hlavou do rytmu. Dav povstává a mohutně mu tleská. Dva milióny mladých katolíků se dávají do tance. Vzduchem létají věci. Dav šílí nadšením. Papež svými slovy rozradostňuje všechny přítomné. Propuká gigantický a neskutečně nádherný ohňostroj. Viděl jsem jich již hodně, ale něco takového jsem ještě asi nezažil.

"Byla to pařba s papežem", hodnotí večer Markéta Bencová z Církevního gymnázia v Plzni.

Ne pro každého ale končí tento den šťastně. Někteří Češi se ztratili, a tak spali, kde se dalo, případně šli do ČNC. Jiní naši tam odešli, protože se jim nelíbil program.

Jednoduché spaní neměli ani ti, kteří měli vstupenky do privilegovaného prostoru přímo pod tribunou. Organizátoři je totiž vyhnali, že tady spát nemůžou, protože se tam budou připravovat kněží na zítřejší liturgii. Nakonec si ustlali opodál.

Fotografii pro dnešní člínek laskavě dodal Petr Oujezdský ze situ www.emmanuel.cz