Jaká je situace mládeže v dnešní Katolické církvi, jak s mladými pracují diecézní centra mládeže (DCM) či co si myslí mládež o jejich fungování. Podobné myšlenky a údaje můžeme vyčíst ze studie RNDr. Jaromíra Matěny Křesťané katolíci laici (dále jen Laici), která byla vypracována v rámci projektu Aufbruch letos na jaře.

Matěna ve své studii dal prostor mladým lidem, aby vyjádřili své vlastní zkušenosti, zážitky a námitky vůči činnosti DCM. Mnohdy šlo o značně kritické poznámky, sklidily však nepřiměřenou reakci ze všech stran. Zkusme se proto podívat, co vlastně mladí cítí jako problém a jak na to reaguje materiál Identita Sekce pro mládež, Diecézního centra pro mládež a Diecézního centra života mládeže (dále jen Identita), který zveřejnili P. Jan Balík a P. Miroslav Šimáček v březnu letošního roku:

Velmi málo se podle mé zkušenosti dělá pro hledající mladé lidi, kteří tuto – často velmi masovou – mentalitu odmítají. (Laici)

Oficiální akce pro mládež často nic moc – taková ta hromadná setkání v jednotě… (Laici)

Mládež vidím spíše na nějakých masových shromážděních, než při konkrétní práci farnosti. A kdo má více času, než oni. Mám někdy dojem, že naše mládež bude ještě dvacet roků těžit z pokřiku "Svatý kopeček, plný je Tvých oveček". V mládeži je skryta velká kapacita; ale musí ji k tomu někdo vést a nebát se po ní něco chtít, aby náhodou neutekla. Církev přiroste mládeži k srdci, pokud pro ni bude něco obětovat, a ne díky masovým akcím. (Laici)

Nám velké oslavy a akce nevyhovují. Zdají se nám spíše povrchní – pro nás je důležitější kvalita než kvantita. (Laici)

Je to velký zážitek, ale ne pro všechny. Každému nesedí masivní kolektivní akce. (Laici)

DCM nikdy nebylo zaměřeno bezhlavě na velké akce, ale na jednotlivého mladého člověka. Jde o systematický pastorační plán, do kterého harmonicky a zcela logicky zapadají velká setkání. (P. Jan Balík)

Musí se však dbát o vyváženost a nezapomenout, že tyto akce nenahradí žádný život v menším společenství. Dobré je, dle mého názoru to, že velká světová setkání mládeže, kde je přítomný také Svatý otec, se konají jednou za dva roky. Co se týká mé zkušenosti s velkými akcemi na národní a diecézní úrovni, myslím, že se neustále zlepšují. Už tu není pouze program pro úzké zájmové skupiny mládeže, ale stále častěji zde mohou nalézt uspokojení i ti, kteří jinak společenství a takovéto akce odmítají. Stále je však co zlepšovat a hlavně hledat nové cesty k co nejširšímu spektru mládeže. (Laici)

Světové setkání mládeže Czenstochowa mělo dobrou úroveň (kvalitní společný program).Velká setkání musí vyrůstat z práce malých skupin (příprava), nesmí se stát místem pro prezentaci jen určité spirituality. (Laici)

Nepřehlédnutelná plodnost služby Sekce pro mládež je vidět krom jiného i na velkých setkáních, jak národních, tak celosvětových, která vyžadují dobrou přípravu. Bez spolupráce všech by se nedala připravit tak kvalitně a na jejich uspořádání bychom neměli dostatek sil. Stačí si vzpomenout na Kopeček nebo Hradec Králové, kde se konala velká setkání mládeže s papežem Janem Pavlem II.. To, že se podařila, ukazuje na jedné straně účinnost této mnohaleté spolupráce a na druhé straně naznačuje ne tak viditelnou, ale obsáhlou a vytrvalou práci “zezdola”. (Identita)

DCM se po celých deset velice snažila o to, aby zkvalitnila svou péči o mladé. V něčem se jim to podařilo docela dobře, přičemž využili zkušenosti totalitních let. V něčem naopak totálně selhaly. Jednou z věcí, která se mně osobně nelíbí, je právě to, že se starají pouze o mládež ze společenství. Možná se také příliš spokojily s určitým administrativním řízením “shora" (Sekce pro mládež ČBK - mezidiecézní centra mládeže - diecézní centra - atd.). Osobně jsem se nesetkal s tím, že by tým lidí, který pracuje v těchto centrech pracoval s lidmi mimo tato centra - tj. např. zajížděl do farností. Spoléhá se na to, že mladí přijedou za nimi do center. Ale těch je bohužel, dle mé zkušenosti menšina a stále jich ubývá. (Laici)

Jde o naprostou neznalost a řekl bych urážku těch mladých lidí, kteří v DCM a v DCM nasazují svůj život zadarmo a slouží církvi. Mohli by se na to přece vykašlat a jít vydělávat peníze. Těm mladým, kteří se rozhodli žít pro církev a pro Krista a pro mladé a darovat tak kus svého života pro evangelizaci, bychom měli být vděčni a ne je neprávem osočovat. Procestované noci a naježděné kilometry svědčí o aktivitě, která vyhledává a pomáhá ve farnostech, v malých skupinkách a jednotlivcům. (P. Jan Balík)

Pokračování příští týden