Před konsistoří, při níž bude papežem Janem Pavlem II. 21. února vytvořeno rekordních 44 kardinálů, přináší Magazín ChristNet.eu informace o několika z budoucích „knížat církve“. Dnes nabízíme stručné představení amerického theologa Avery Dullese, zítra si budete moci přečíst, co soudí pozorovatelé o jmenování čtveřice německých kardinálů v souvislosti se sporem, který polarizoval německou církev. V pátek pak stručně představíme dva preláty, jejichž jména papež publikoval s tříletým odkladem i úvahy, proč nemohli být jmenováni dříve. Všechny tři články vycházejí z materiálů agentury ZENIT . Jedním z překvapení mezi 37 jmény budoucích kardinálů, které Jan Pavel II. ohlásil 21. ledna, byla nominace P. Avery Dullese (82), amerického jesuity a učence. Syn někdejšího ministra zahraniční Spojených států Johna Fostera Dullese a významný katolický theolog se ve svém bohatém životě setkal s mnoha výzvami, mimo jiné se svědčením o víře v čase agnosticismu. Stane se prvním přímo jmenovaným americkým kardinálem, který nestojí v čele nějaké diecéze nebo úřadu. „Jmenování kardinálem není jen čest, ale také mnohastranná výzva,“ citovaly Dullesova slova na tiskové konferenci New York Times. „V mém poměrně pokročilém věku stojím také před úkolem naučit se vypadat a jednat po kardinálsku. Hodně jsem si již zvykl na své neformální a trochu plebejské způsoby,“ řekl Averry Dulles. Profesor katedry náboženství a společnosti na Fordhamově universitě považuje své jmenování za „v podstatě čestné“, protože již o dva roky překročil věkovou hranici pro účast v konkláve. Novinářům také řekl, že zatímco bude čekat na konsistoř, kde bude oficiálně „vytvořen“ kardinálem, bude dál číst, psát a učit. Dulles je autorem 21 knih a 650 článků a esejů, převážně na teologická témata. Na Fordhamově universitě působí od roku 1988, předtím učil na Americké universtitě ve Washingtonu, Woodstock College v Marylandu a hostoval na dalších patnácti školách. Byl oceněn 21 čestnými doktoráty a mnoha oceněními v oblasti teologie a vzdělávání. Robert D. McFadden v New York Times o Dullesovi píše, že většinu své energie věnoval vysvětlování reforem po 2. vatikánském koncilu a poslání papežství, jež vždy hájil. Jak Mc Fadden dodává, v zemi, kde mnoho katolíků včetně kněží zpochybňuje papežovo stanovisko mimo jiné k potratům, kontrole porodnosti, celibátu a svěcení žen, byl Dulles hlasem zprostředkovávajícím myšlení církve. Avery Dules se narodil v Auburn ve státě New York 24. srpna 1918 jako syn Johna Dullese a Janet Pomeroy Avery. Jako mladík zažíval atmosféru intrik spojených s některými členy rodiny. Strýc Allan Dulles vedl za druhé světové války výzvědné operace a později stanul v čele Ústřední zpravodajské služby (CIA). Vedle jeho otce i další příbuzní patřili k diplomatické špičce. Otec byl presbyterián, dědeček liberální presbyteriánský teolog. Rodiče posílali malého Averyho do škol v New Yorku, Švýcarsku a Anglii, které nebyly přísně presybteriánské. „Nikdy jsem nebyl velký protestant,“ poznamenal Dulles o svém mládí na tiskové konferenci. Když v roce 1935 nastoupil na Harvard, považoval se Avery za agnostika. O pět let později konvertoval ke katolické církví. „Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života,“ říká dnes Dulles a připouští, že rodinu a přátele tehdy šokoval. Otec se však podle jeho slov postupně katolíky naučil respektovat, zejména když s nimi jednal oficiálně. Poté co na Harvardu v roce 1940 absolvoval, strávil následujících osmnáct měsíců na Harvardově právní škole. Poté nastoupil jako zpravodajský důstojník u Námořních záloh. Později, ve službách francouzského námořnictva, získal v roce 1945 francouzský Válečný kříž. Rok po válce vstoupil Dulles k jesuitům a začal se připravovat na kněžskou dráhu. Vysvěcen byl v roce 1956 newyorkským arcibiskupem kardinálem Spellmanem. ZENIT