Seznamka
Po své loňské pouti do Svaté země chtěl papež navštívit Kyjev, historickou kolébku východního křesťanství, aby urychlil proces usmiřování mezi katolicismem a pravoslavím. Ten začal velmi slibně minulý měsíc v Řecku papežovou široce pojatou omluvou za hříchy spáchané římskými katolíky na pravoslavných věřících a na pravoslavných zemích. Tentokrát se však sen starého muže ukázal jako mnohem méně přesvědčivý.
Staré náboženské spory, v nichž se už žádná strana necítí ohrožena, jsou jedna věc. Zcela jiná věc jsou ty, jež jsou metaforou současného politického boje. Pravda je, že - byť si papež přeje něco jiného - frontová linie mezi pravoslavím a katolicismem leží na Ukrajině.
Ta je převážně pravoslavná, ale má početnou menšinu patřící k východní uniatské církvi, jež sice zachovává východní ritus, ale hlásá poslušnost Římu. Nepřekvapí, že většina pravoslavné hierarchie pohlíží na uniaty, kteří od vyhlášení ukrajinské nezávislosti získali mnoho půdy pod nohama, jako na trojského koně vatikánského prozelytismu na svém vlastním dvorku.
Soupeření mezi církvemi odráží širší boj o duši rozdělené země. Patří Ukrajina k Východu, nebo k Západu? My si můžeme myslit, že ukončení studené války učinilo takovou otázku zbytečnou. Ne tak Ukrajinci.
Zuřivé a zcela neduchovní nepřátelství ruské pravoslavné církve k papežově návštěvě vypovídá o víře Ruska, že Ukrajina, země klíčového významu pro stabilitu v Evropě, patří do jeho sféry vlivu.
Podobně extatické přivítání Jana Pavla II. na západní Ukrajině, kulturně tak blízké jeho rodnému Polsku, odráží přání, aby Ukrajina - stejně jako Polsko - byla zakotvena na Západě. Na toto minové pole papež vstoupil.
Cestou na Ukrajinu papež možná uspokojil své osobní ambice. Naneštěstí riskuje, že prohloubí právě tu dělící linii, kterou, jak říká, chce zúžit, uzavírá svojí poznámku známý bridský deník.
Ostrá reakce na papežovu návštěvu ruského patriarchy
Článek o náboženské situaci v regionu a důvodech sporů
Na obsahu článku se podílela ČTK
