Rada ČBK pro sdělovací prostředky i TS ČBK (viz článek Tiskové středisko ČBK - specializovaná tisková agentura) jsou ustaveny na úrovni celých Čech a Moravy. Katolická církev však zaměstnává další pracovníky působící v oblasti sdělovacích prostředků, jejichž polem působnosti je vždy konkrétní (arci)diecéze.1 Jejich úkolem je sledování činnosti církve v (arci)diecézi a poskytování aktuálních informací Tiskovému středisku ČBK a regionálním sdělovacím prostředkům, odpovídat na dotazy regionálních novinářů (pravidelně organizovat tiskové konference) apod.

Podle dokumentu Přehled působení církve v oblasti sdělovacích prostředků (interní materiál ČBK) "tito pracovníci dále podporují a metodicky řídí aktivity laiků ve vikariátech (děkanátech) a farnostech (vydávání farních časopisů, vývěsky na církevních objektech, tvorba internetových stránek farností, tvorba informačních a propagačních publikací atd.). Při své činnosti spolupracují tito pracovníci s pracovníky pastoračních středisek, s Centrální katolickou knihovnou a diecézním moderátorem Plenárního sněmu".

(1) Pro snazší orientaci v textu považuji za nezbytné stručně vysvětlit územní uspořádání katolické církve v Čechách a na Moravě. Katolická církev (římsko- i řecokatolická) je v ČR reprezentována Českou biskupskou konferencí, kterou tvoří všichni římskokatoličtí biskupové, řeckokatolický exarcha a apoštolský nuncius (de facto velvyslanec státu Vatikán). Z hlediska římskokatolické církve se území našeho státu člení na dvě církevní provincie: českou a moravskou. V čele každé z nich stojí arcibiskup (pražský, resp. olomoucký). Českou církevní provincii tvoří pět diecézí: pražská arcidiecéze, dále diecéze litoměřická, královéhradecká, plzeňská a českobudějovická. Moravská církevní provincie se skládá ze tří diecézí: arcidiecéze olomoucké, diecéze brněnské a ostravsko-opavské. V čele diecézí stojí biskupové. Jednotlivé diecéze se dělí na vikariáty (resp. děkanáty) a ty dále na farnosti. Zjednodušeně řečeno: diecéze jsou analogií krajů, vikariáty okresů a farnosti odpovídají obcím. Ve skutečnosti však hranice diecézí nekopírují hranice současných krajů: byly zakládány postupně a některé hranice mezi nimi jsou ještě pozůstatkem starého krajského členění z tereziánské doby: podle něho například Mladoboleslavsko dodnes náleží k litoměřické (tedy severočeské) diecézi.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.