V prvních pěti dílech jsme vymezili základní vztah mezi křesťanstvím a žurnalistikou. Ten není pouze volný, utvářený tradicí. Je pevně definován významnými církevními dokumenty, z nichž tři nejvýznamnější pocházejí z druhé poloviny 20. století (viz článek Trojice nejvýznamnějších církevních dokumentů o médiích). Vedle těchto tří dokumentů (Inter mirifica, Communio et progressio a Aetatis novae) vydává katolická církev další didaktický nebo normativní materiál: důležitý je například dokument Etika ve sdělovacích prostředcích.
Ve všech těchto pramenech (k nimž je nutno připočíst zejména Katechismus katolické církve) jsou zpracována pravidla práce katolických novinářů, avšak také příjemců mediovaných sdělení-katolíků. Především materiály, které se týkají novinářské etiky, jsou detailnější než analogické etické kodexy z "civilní" sféry.
V dalších dílech jsme charakterizovali některá důležitá katolická média v České republice. Zabývali jsme se nejen časopisy, nýbrž také elektronickými médii a internetem; pozornost byla věnována též Tiskovému středisku České biskupské konference jako specializované tiskové agentuře.
A konečně poslední články vylíčily současnou (především početní) situaci katolíků v ČR, rozdělení katolických věřících podle regionů a také srovnání s některými dalšími státy.
Údaje, které jsme získali, nám poslouží jako interpretační rámec pro analýzu vybraných obsahů českých katolických médií.
Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.
