V den Památky zesnulých se nikdy nesnaží trumfnout okolní hroby, na nichž se objevují obrovské chryzantémy v květináčích, krásně vyvázané věnce a svíce. Její příjem by na to stejně nestačil. Nevelkou žlutou kytičku však za téměř 100 korun nakonec přece jen před několika dny koupila; dlouho jí pak pozorně otáčela, než pro ni na hrobě našla tu správnou polohu, která jí připadala nejhezčí.
Foto: Corbis |
Avšak katolický kněz Daniel Herman nesouhlasí: "Je pouze vidět, že nás věci související se smrtí zajímají, že nejsou tabu, že nevymizela citlivost - a je přirozené, že trh na to reaguje." Zdobení hrobů proto podle něj není rozmařilost, ale výraz úcty k zemřelým, zapadající do evropských křesťanských tradic; za špatné spíš považuje, že se nad tím někdo pozastavuje.
České silnice tak v těchto dnech zažívají první větší nápor od konce prázdnin. Sváteční řidiči - mnozí alespoň jednou za rok - změnili trasu a nejedou na chatu, ale třeba i do vzdálenějších míst připomenout si své blízké, rodinné kořeny, předky. Postojí na hřbitově. Věřící s hlubším soustředěním, ateisté s nepříjemným zamrazením v zádech. Jejich život tady jednou definitivně skončí.
Paní Nováková příliš neuvažuje o věčném životě. Hřbitovní "boom" minulých dnů se jí také moc nedotkl. Jako jindy otře hrob, zkontroluje, že nikdo neukradl konvičku, kterou schovává pod stromkem za pomníkem, načechrá květy postavené na mramorové desce a zavzpomíná si.
Na naleštěné černé desce je pod zlatými písmeny jména Josef Novák nepřehlédnutelně připraveno místo i pro její jméno. Je s tím smířena.